"Mami já se bojím!" Malá Abigail se držela Evelíniny sukně a ta ji utěšovala a zároveň postrkovala dopředu.

Saly šla jako první a tři její koťátka se motaly Eleonor pod nohama. Isabele stále zakopávala o kořeny stromů. Lilian Zabalená do liščího kožichu se držela Isabele co ji síly stačily. Saly sem tam zasvítily oči, když se otáčela na skupinku, která ji následovala. Stále kličkovala mezi kmeny a proplétala se pod vystouplými kořeny. Cesta přes les šla mírně z kopce. Rovné louky nechaly daleko za zády. Dorůstající měsíc jim přes koruny stromů osvětloval pěšinu.

Les najednou prosvítilo světlo. Vycházelo ze Salemu. Elenor se otočila, ale věděla, že to teď hoří jejich dům. Isabele se raději ani neotáčela. Věděla, že by přes stromy viděla jen slabé světélko linoucí se z jejich chaloupky. Plameny musely být dosti vysoké, protože dokázaly zasvítit až sem.

"Za jak dlouho tam budeme, matko?" Isabele nemohla uvěřit tomu, že Eleonor s mohutným prostěradlem jde tak rychle.

"Už brzo, uvidíš."

 

Les končil těsně před Ipsvichem. Ženy se rychlými kroky propletli až na konec vesnice, kde stával dům Elizy.

Eleonor zabouchala na dveře a čekala. Za těžkým červeným závěsem se mihl plamínek svíčky. Dveře jim otevřela překvapená Eliza. Před jejími dveřmi se nacházela Eleonor s prostřeradlem, nějaká žena s dcerkou a čtyřmi černými kočkami a úplně vzadu postávala bledá a překvapená Isabele s malým uzlíčkem v liščí kůži, Lilian.

"Bíbi Eli?" Isabele nemohla uvěřit svým očím. Eliza se skoro vůbec nezměnila. Jen ji přibylo pár vrásek.

"Isabele! Tak dlouho jsem tě neviděla," Eliza objala Isabele a všechny pozvala dovnitř.

 

Kolem stolu nyní sedělo devět žen. Eliza, Isabele s Lilian, Eleonor, Evelína s Abigail, Delian s Rebeccou a Emilie.

"Co vás vyhnalo ze Salemu?" Delian byla už od přírody zvědavá a dokázala se zeptat na to na co nikdo neměl odvahu.

"Měla jsem vidinu," Eleonor začala vyprávět, "viděla jsem náš dům v plamenech. Sbalila jsem věci a Isabele zaběhla pro velínu. Společně jsme se vypravily za vámi do Ipswiche. Po cestě sem jsem spatřila jak z našeho domu šlehají plameny."

"To je otřesné," Delian vrtěla hlavou.

"Nebojte můžete tady zůstat. Tento dům je dost velký pro všechny." Eliza byla ráda, že má kolem sebe zase nějakou rodinu a přátelé.

Tu noc šly spát jen děti a dospělí se domlouvali na historkách, které poví sousedům. A plánovaly jak tady budou všechny žít. Ze všech se teď stala rodina a ta je vždy na první místě.

 

Epilog – Jak to s nimi dopadlo?

 Isabele. Když se Michael po dvou letech vracel domů. Vzal to přes Ipswich. Tam uviděl Isabele jak okopává pole. Isabele s Michaelem a Lilan si pořídili menší domeček hned vedle Elizinyho domu.

Eleonor. Zůstala u své matky, aby nebyla tak sama. Ale stále ještě pomáhala Isabele s Lilian. Ta už teď stále běhala a mluvila.

Eliza. Vypravovala své pra vnučce příběhy a četla ji z Knihy. Při tom vzpomínala jak to dělávala s Isabele.

Evelína. Otevřela si květinářství. Květiny pěstovala na půdě. Nechala si do střechy zasadit plno oken, aby květinky měly dostatek světla. Zaměřila se pouze na svou radost a práci v jednom.

Abigail. Stále si hrála se Saly a koťátky až o Rovnodennosti byla obdarovaná. Dokáže se zvířaty komunikovat, ale nikomu neřekla jak to dokáže, protože to sama nevěděla. Prostě to uměla.

Emilie. Narodila se ji holčička. Pro všechny to bylo veliké překvapení. Emilíe však do teď tají, kdo byl její otec.

Delian. Své hliněné umění provozovala i v Ipswichi. Jen začala používat pseudonym, protože by lidi poznali, že utekla z hranice.

Rebecca. Hlídala své už tři malé kamarádky. Vytvořily si mezi sebou silné pouto. Dalo by se říct, že až magické.

Lilian. Byla ráda, když konečně spatřila svého tatínka. Ráda poslouchala povídačky Elizy, ale moc jim nepřisuzovala pravdy. Myslela si, že jsou to jen pohádky před spaním. Nyní ji však čeká Rovnodennost a poté Letní slunovrat...

Ostatní kapitoly:

 

1. Kapitola  2. Kapitola 3. Kapitola 4. Kapitola 5. Kapitola

 6. Kapitola 7. Kapitola 8. Kapitola 9. Kapitola 10. Kapitola 11. Kapitola