Podíval jsem se na záznamník, kde červeným číslem blikala jednička. Zmáčknul jsem přehrát a nalil si kafe do hrnku.

"Ahoj, Jamsi, stavím se pro tebe v deset a půjdeme vybrat kostým pro večerní koledu. A ‚ne‘ neberu jako odpověď! Koleda nebo život, Han!." Dal jsem smazat a po schodech jsem odešel do svého pokoje.

Přešel jsem k oknu a vytáhnul žaluzie. Měl jsem výhled na celou naši ulici. Přes noc se všude na oknech a u dveří objevili vyřezané dýně. Někteří sousedi se přímo vyřádili na svém pozemku. V oknech visela bílá roztrhaná plachta pocákaná červenou barvou. Před brankou byly v zemi zapíchnuté nože a na hrotech plotu umělé ruce a hlavy. Brooksovým se bod okny válely tři velké dřevěné rakve.

Taky jsme měli před domem pár dýni. Tuhle tradici vyřezávání jsem si nemohl nechat ujít.

Bim bóm. Zvonek u dveří se rozezněl na celý dům. Pomalu jsem sešel ze schodů a otevřel dveře.

"Ahoj Jamesi!" Hana se mi vrhla do náruče.

"Čau brácho," další byl Peter.

"Doufám, že se ti po nás stýskalo -" Viviant mě políbila na tvář.

"- když si byl celý víkend zalezlý ve svém pokoji," Adrian se na mě zašklebil a zavřel za sebou dveře.

"Co tu všichni děláte?" Myslím, že jsem na sobě měl ještě pyžamo.

"Přišli jsme tě dát trochu dokupy," Hana mi vzala prázdný hrnek od kafe a strčila ho di myčky.

"Tak teď si půjdeš oblíknout něco normálního a potom půjdeme do půjčovny," Viv psala esemesku a při tom si malovala lesk na rty.

"Brácho, měl bys jí vážně poslechnout," Petr na po mě hodil výrazný pohled.

"Když já bych -"

"No tak bude to? Nemám na tebe celý den!" Viv mě přerušila uprostřed věty, ale ani se na mě nepodívala. Místo toho se mračila na displej, po kterém horlivě přejížděly útlé prsty.

"Ano, mami," hodil jsem po všech úšklebek a šel se převléknout.

 

 

"Tak co lidi? Už jste si něco vybrali?" Hana volala ze zkušební kabinky, kde si zkoušela svůj dnešní dvacátý kostým.

"Já už platím!" Viv zavřískla od kasy.

"A co sis vybrala?" Hana vyzvídala i když přes závěs nic neviděla.

"Uvidíš! Mějte se lidi, letím!" Potom už bylo slyšet jen vrznutí dveří a Viv byla pryč.

"Ta si teda rychle vybrala," uchechtl se Adrian vedle v kabince.

"Jo, myslím, že už to měla dopředu naplánované," prohlížel jsem si svůj odraz v zrcadle. Měl jsem sobě potrhané oblečení: bíle tričko s dírami, černý oblek se střapatými konci rukávu, ohořelou fialovou kravatu a černé roztrhané džíny. Hana mi jistě pomůže s líčením. To dodá mému kostýmu strašidelnější vzhled než je nyní.

"Tak co jste hotoví kluci?" Hana zabušila na dřevěnou přepážku. Ozvalo se trojhlasné ‚jo‘.

"Platíte pivo, chlapi," Petrův smích vycházel z prostřední kabinky.

 

"Tak co s tebou uděláme?" Hana nade mou stála ve svém sexy čarodějnickém kostýmu, který více odhaloval než zakrýval. Hana vytáhla svůj "magický kufřík", kde nosila vše potřebné k dobrému kostýmu. Halloween byl pro Hanu více než jen kolednický svátek. Byl to den, kdy se na nás mohla vyřádit. Já byl na řadě jako poslední. Ostatní už dole seděli oblečení ve svých kostýmech.

Hana mi pod oči plácla umělou kůži, kterou trochu podbarvila fialovou. Trochu mi obarvila zuby a na čelo mi udělala velkou protáhlou ránu. Na bradu mi nalepila jizvu, kterou překryla make-upem, aby se spojila s mou pravou kůží. 

"Hotovo," Hana mě postavila před zrcadlo. Šlo vidět, že je se svou prací naprosto spokojená.

"Tak jdete už?" netrpělivá Viv volala z pod schodiště.

"Jo!" Hana si zabalila kufřík a společně jsme se vydali pro koledu.

 

Rozdělil jsme si ulice a soutěžili jsme kdo nám dá víc sladkostí. Měli jsme se potom na druhém konci sejít. Vyrazil jsem k prvnímu domu a stoupnul si za ty malé děti, které už třásly platovými dýněmi a košíčky. Když otevřela paní v květovaných šatech děti spustili jako jeden: "Koleda nebo život!" Paní nám všem nasypala cukroví s všichni jsme pokračovali dál. Takhle jsme chodili od domu k domu dokud mi v polovině cesty nepřišla esemeska od Viv: "S.O.S. JIŽNÍ".

Rozběhnul jsem se přes dvorek Marschových přímo k jižní ulici. Když jsem se dostal přes petúnie paní Blaudové uviděl jsem stát Viv uprostřed silnice mezi stromy. Z druhé strany jsem viděl, že se už blíží i Adrian, Petr a Hana. Všichni jsme směřovali k Viv.

"Co se děje?" Hana se snažila udržet svůj dech pod kontrolou.

"Někdo vyzdobil sídlo D.," Viv se otočila k Dakrbloomovic sídlu. Sídlo D. před deseti lety vyhořelo. Žil zde nějaký starý pán, který je od toho dne nezvěstný. Teď byli všude dýně a po parapetech byly rozložené svíčky. Jejich vosk stékal na spálenou omítku. Sídlu úplně chyběla střecha. Okna byly zatlučeny prkny a staré brance vybylo pletivo. Petr otevřel branku a vydal se k vchodovým dveřím.

"Kam to jdeš? Hej," Adrian celý bledý šeptal na Petra, "vrať se!" Petr nám jen pokynul, abychom ho následovali. Všichni jsme se tam postupně dostávali ke dveřím. Když jsme stáli u nich Petr zaklepal na dveře.

"Koleda nebo život!" Všichni jsme strnuli co se stane. Petr ještě jednou zabouchal a dveře se pootevřeli. Otočil se na nás a rty naznačil abychom tady počkali. Petr zmizel za dveřmi chvíli bylo ticho a potom Petr zakřičel až tuhla krev v žilách. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a Petr se nám uprostřed ohořelé chodby smál. Naštvali jsme se na něho, ale na tomhle místě smích tak nějak pomáhal takže jsem se postupně přidávali k Petrovi až jsme se smáli všichni.

"Něco k smíchu?" Ozvalo se z prvního patra. Jekot...