30. 06 2013 | 13.27
Vracela jsem se se psy z procházky po louce a přicházeli jsme už k asfaltce. Uviděla jsem slečnu s jorkšírem na vodítku, zavolala jsem na Šeryho a pobídla ho k běhu, aby si toho mrňouse nestihnul všimnout a neotravoval ho. Rozeběhla jsem se, Šery taky, v mžiku mě dohonil, a to tak šikovně, že mi prolítnul pod levou nohou a já se podívala hodně zblízka na ten asfalt. Švihla jsem sebou jak podťatá, pitomec jeden, musel křížit cestu. Naštěstí jsem spadla naplacato na levou paži, ta mi už hraje všemi barvami, mám trochu opuchlou dlaň a 2 šrámy u zápěstí, ještě to odnesl levý bok, tam se vybarvují 2 modřiny a koleno, tam je jeden šrám a taky trochu opuchlina. Kousek opodál seděla nějaká ženská s dítětem, ta se mě hned ptala, jestli se mi něco nestalo, postávala tam dál i ta holka, kvůli které to vzniklo, ta to samozřejmě nemohla pochopit. Opravdu jsem předvedla pěkný "akrobatický" kousek. Nic se mi nestalo, normálně jsem se zvedla a šla Šeryho dát na vodítko, jantara našeho. Posbírala jsem lupení pro králíky, to jsem držela celou dobu v ruce pravé. Doma nastalo velké promazávání, jde to, jen jsem trochu jak rozbitá. Šeryho jsem na 11.h odvezla se synem na 3.lekci poslušnosti do útulku. Přiřítili se po té 3/4 hodině jak splašení, prý zkoušeli skok přes áčko a normální skočku, výcvikář říkal, že bude na agility dobrý, říkám - ale Šery agility už přece zná a nemá problém, jen musíme zkorigovat ten jeho přílišný zájem o všechno a všechny okolo. A aby toho se psy nebylo málo, v 16 h jsem přijela do Růžové, kde známá pořádala coursing. Šery šel hned první a fiasko jak blbec, vůbec se nechytnul, byl nesoustředěný a přes trojí navedení na návnadu to nedal, jak to uhnulo jinam, vracel se směrem ke mně. Zlobit se by mě ani nenapadlo, to nebyla jeho vina, jeden den a hned takových událostí, když jindy je rád, že s nimi kluk vyjde kvůli zaházení míčkem jen k lesu, to je prostě málo a vidím, jak jsem všechny nechala zlenivět. Využili jsme času na Růžové k procházce lesem, potkala jsem pár borůvek, psům jsem házela střídavě šišky a klacky. Obešli jsme také celou tu obrovskou posekanou louku až k protějšímu lesu, tam se mi Lajka vyválela a náležitě ovoněla v něčem nevábném a ještě chvilku pokoukali na jiné pejsky, pro které je střapec lákavou kořistí. Dočkali jsme se i paní z Jablonce, kterou jsem znala jen z fb, přijela se svou smečkou, viděla jsem Bordinku i 3 jezevčíky v akci.
Dnes, v neděli 30.6.2013, jsem si se psy udělala delší procházku, až nad studenecké louky, ještě není posekáno, raději jsme louky obešli a toulali se lesem, to jsou psi nejspokojenější. Doma je klid, všichni chlupatí po té procházce chrupčí.
A co předcházelo procházce zakončené mým držkopádem?
Sobota 29.6.2013 začala opravdu dobře. Chvíli před probuzením se mi zdál sen, jak jsem se příšerně rozčílila, že si mě přítel vzal bez mého vědomí, někde vzal můj podpis a oženil se se mnou tzv. v zastoupení, řešila jsem hned matriku a podávala na něho žalobu za podvod a žádost o rozvod atd., po probuzení se mi ulevilo, že to byl jen sen.
Před odchodem na ranní procházku se psy zavolala moje matka a mezi jiným (jakože nemám dovolovat synovi, aby si vodil domu kamarády .....) se mě zeptala - ty ses vdala? Nechápala jsem, odkud vítr vane - no on to prý povídal můj bratr, to už jsem toho začala mít dost (v pátek jsem se totiž dozvěděla, jak mu v těch největších hicech se senem a uhlím pomáhal jeden příbuzný, který je nemocný - cukrovka, chtěl se kdysi zastřelit, ale kulka uvízla v nějakém obratli, mají totiž těžce postiženého syna a byl svého času i v blázinci, tak tenhle nemocný člověk mu pomáhal, přestože přijela na návštěvu bratrova dcera se svým přítelem, který prohlásil, že když je inženýr, tak přece nebude dělat rukama, dcera je taky ing., ani ona přece nepůjde pomoct tátovi rukama, tak ten nemocný příbuzný po té výpomoci nakonec skončil v nemocnici s nějakým ošklivým otokem u mozku a nevypadá to dobře) - prostě v kontextu s tímhle a těmi výčitkami, co všechno mám a nemám dovolovat svým dětem, do mě vjel vztek a odsekla jsem, ať se bratr stará sám o sebe a mě nechá na pokoji. (Pozn. – my se totiž nestýkáme od r.1995.)
A do třetice - vyběhla jsem po tom hovoru s mámou konečně se psy ven, míjím druhý barák nad námi a mobil - tentokrát přítel, to už jsem se neudržela a rozesmála se a ptám se ho, jestli si mě náhodou bez mého vědomí nevzal, no nechápal a po vysvětlení se divil, že si můžu myslet, že by něco takového udělal - aby ho to nedej bože nenapadlo teď po tom návodu ..... no komedie hadr, a pak nemám z toho všeho padat na hubu :-)