4.4.2017 kolem 14.h mi náš Ančák umřel na ruce :-(  Měli jsme ho od srpna 2009, dožil se skoro 8 let. 

Po návratu z procházky se psy jsem se chystala odejít, najednou jsem uslyšela mohutné a bohužel poslední zaplácání křídel a Ančák spadl na dno klece, vyndala jsem ho na ruku a za chvilku umřel L Ještě chvíli jsem ho hladila a ......... Celé dopoledne jsem se na něho ani nepodívala a on čekal na mě, aby umřel, aspoň tak to vypadalo, dokonce jsem měla pocit, že byl rád, že neumřel sám, ale u mě, ach jo, ptáče naše nešťastné. Nikdy nebyl ochočený, poslední roky měl nejvíc v oblibě zrcátko a jinak nám krásně povídal. V tom srpnu 2009 jsem ho přivezla spolu s korelou, aby byla 2 ptáčata a nebylo jim smutno. Jednu dobu jsme měli dokonce 4 ptáčata, k těmto dvěma ještě agapornise a alexandřici malou. Agapornise si dcera koupila v obchodě, tudíž jsme o něm nevěděli nic, ten umřel jako první 11.7.2012. Měla jsem ho ráda, byl svůj, nejvíc šťastný byl za zavěšení vyřezaného kokosového ořechu, o který nestála alexandřice, on si v něm udělal svoje zázemí a veget. Za nějakou dobu bojovala korela několikrát s nějakým parazitem, snažila jsem se jí pomoci, párkrát to zabralo, naposledy ne a uhynula. Korela byla bohužel povahově nervák, strašně se všeho bála a nebýt vyladěného Ančáka, asi by umřela stresem mnohem dříve. Alexandřici k nám rádi přivezli známí, sice z ní byli zpočátku nadšení, jenže si nezvykli na její pronikavý hlas, ještěže máme domek, kde to skoro nikomu nevadilo. Na jaře 2012 vznikla nějak neplánovaně naše tříhlavá psí smečka a alexandřice začala strádat psychicky, potřebovala víc pozornosti, na kterou byla zvyklá od majitelky, nakonec si jí tedy vzala zpět, protože Rosa dospívala a nakonec se to ukázalo jako velmi dobré řešení. Nemám zkušenosti s problémy kolem snášení vajíček a Rosa je měla, paní se o ní starala naprosto úžasně, jezdila s ní na veteriny v Praze, Brně, s jiným alexandrem zajíždí i do Německa na oční kliniku, bohužel ani alexandřice není již mezi živými. Rosa byla také jedinečné ptáče, ale mrcha, jak byla puštěná, zaměřovala se jen na klece ostatních ptáčat a jen je přivábila, a že to uměla, zavěsili se na dráty, udělala hlavičkou takový svůj specifický pohyb a okamžitě klovla a silou, neměli proti ní šanci, mladá samice většího druhu.... Ančák měl od ní tehdy nehezky poraněný pařátek, přitom ho jako samečka vábila naprosto neodolatelně. A dnes Ančák.... je to život a k životu patří smrt....  

Snad se tam někde už slétli a je jim dobře..... Jeho fotka z r.2009: