Napadlo mě o nich udělat článek. Od tý doby co k nám jednou v zimě přišlo opuštěné zrzavé kotě uběhla ještě nějaká doba. Vyštrachala jsem ještě pár fotek tak se můžete ,,pokochat.'' Nepamatuju si kolik mi tak mohlo být když se poprvé u našich dveří objevil Tygi. Možná to bylo ještě předtím než jsem šla do první třídy. Vím jen že ten rok bylo plno sněhu. Později jsme se dozvěděli že kousek od nás někdo vyhodil z auta koťata mezi které patřil i Tygi. Mamka si ho nejprve nechtěla vzít protože jsme já i má ségra na ně měli alergii a navíc nesnáší když jsou všude zvířecí chlupy. Kdo by ale odolal když se o tebe začne takhle otírat že. :D Takže u nás zůstal. Sousedi si vzali jeho brášku Macka který měl narozdíl od Tygiho takovej placatej ksicht. Dokud byli malý tak si spolu hráli ale když vyrostli, pěkně Tygiho štvalo jak mu vyžírá misku. Macek pak někdy umřel na otravu. Kolik slz jsme pro Tygiho proplakali když týden nevrátil nebo když jsme u přejezdu viděli ty zajeté kočky (táta se pěkně nahrobečkoval), Tygi se ale nějak vždy vrátil, vyhnal všechny ostatní kočky z vesnice a obnovil populaci zrzavých koček. Od té doby jsem hodněkrát viděla zrzavá koťata pobííhající po silnici. Báli jsme se aby se mu něco nestalo když se každý den vracel z další ránou. Když ho rodiče přivezli z kastrace, i když jsem neměla, šla jsem do pokoje kde ležel ještě v narkóze. Vypadal jako mrtvý na tom ručníku nasáklým krví a z očima upřenýma do blba. O několik let později se ségra stěhovala do svého bytu s přítelem a Tygi jel s ní protože na ní byl nejvíc zvyklej. V té době jsme zjistili že kromě nás si Tygi krmil i u sousedky. Chytli jsme ho fakt dobře. Když jste na něj nebyli fakt hnusný, nechal se sebou dělat všechno. Pamatuju si jak jsem ho chytala za tlapky a furt ho tahala po baráků. Nikdy nesyčel ani neprskal. Poškrábal nás jen když si nás chytil při hře a my jsme uhnuli. Hroznej mazel. Takže když ségra odjela, v tu dobu už si mamka hledala byt protože se chtěli s tátou rozvést. Jaké to bylo ,,štěstí'' které následovalo. Byt hned pod bytem mé ségry vyhořel kvůli nějakým feťákům kteří tam bydleli. Málem to nevyšlo protože majitel měl už smlouvu s jinýma lidma kteří ale nakonec z toho vycouvali protože jim to přišlo moc drahý. Ségře přišlo že je Tygi smutnej že už moc nemůže ven tak mu pořídila kamaráda. A tady přichází an řadu náš terorista a parchant Tobermory přezdívaný taky Tobísem nebo jak mu říkám já Toby. Jaký to bylo malinkatý černý koťátko ospalý když ho ségra přitáhla. Hlavu měl trochu jako mistr Yoda. Když ho Tygi poprvé uviděl, prvně jsem ho zaslechla že zasyčel. Už jsem si myslela že to neumí. Brzy se s ním ale skámošil i když je Toby hroznej. Takový malý černý tornádo. Jeho specialitou je shazování květináčů a ducání hlavou lidi do nohou. Chudák ségrasi koupila stojan na kytky který se zoufale snaží zaplnit ale co jí v tom tmavym pokoji nechcípne sežere Toby a pak se diví že ho bolí bříško. Ještě že je Tygi tak trpělivej a nenechá se jím moc rychle vyprovokovat. Nakonec nějaký obrázky.

Tak nejprve s Tygim 

A teď trochu víc Tobíska :D

A tady dkyž byl Tobísek menší nakonci máte když u nás byl poprvé