Takže jsm dostala od učitelky za úkol něco sem napsat. Omlouvám se za neaktivitu ale nějak jsem nevěděla o čem psát. Tady je jedna další básnička. Nejhorší je že ani nevím jak teď zrovna pokračovat v Odraze zrcadel. Snad na něco přijdu.

Stejně jako když Luna Slunci zrak zakryje,

dovolí mu věřit jen v to co ona chce.

Iluzi krásnou navodí mu do jeho mysli, aby aspoň na chvíli otrokem byl on a ne jeho city.

Pak když odejde a jeho zrak je zas čistý, navždy na ní zapomene, tdy až do další doby.

Vím že je to hodně podobné té předchozí ale psala jsem to tak ve stejnou dobu a tady ta byla první. Ta druhá je už taková upravená.