Zuzka: Volala jsem paní, že může nastoupit. Je hrozně ráda, že jsme ji vybrali.
Zlochič: Hm, jsem zvědavá, jak dlouho bude ráda.

-----

Sophi: Zastřel mě prosím.
Zuzka: Zastřel se sama, já mám dost práce se svým zabitím.

-----

Sophi: Jsem z tý nemoci tak unavená, že už nemám ani chuť nadávat.
Jana: No to ne, to nadávej, já mám pak pocit, že  je všechno v pořádku.

-----

Kuba: Pojedu do Brna pendolinem.
Zlochič: To nedojedeš, to tam nejezdí.
Kuba: Tak do Olomouce a pak to dojdu.
Zuzka: Jo, to je kousek..
Kuba: Jezdí do Brna vůbec vlaky?
Zuzka: Tam do Asie, viď.

-----

Zuzka: To bylo v nějaké básni: Muž má roli rozsévače, žena má úrodný klín.
Sophi: Ale jak přesvědčíš rozsévače, aby zůstal do konce života s úrodným klínem?
Zuzka:  Bože, proč do konce života? Buďme sériově monogamní. Stačí deset let.


-----

Z oslavy:

Alice: První kytka, kterou jsem dostala!
Sophi: Mathias nic?
Alice: Prosímtě ten mi dal pepřák.


Zu: Muži jsou jako sýry.
Sluncák: Čím víc zrají, tím víc smrdí.
Václav: Někdy i ta plíseň se objeví.


Alice: Já jsem klidná jak zenová zahrádka!
Sluncák: Po které se proběhlo stádo muflonů.


Sluncák: Ještě že mám Karolínu. Ona nic nemůže jíst, takže když si s ní dám pizzu, můžu ji sníst celou.


Václav: Rusínský boršč: Nakrájíte řepu, cibuli, povaříte, postřílíte pár Ukrajinců a tadáá!