Nevstala jsem zrovna nejlíp.

Připadá mi všechno šedivé, smutné- nevypadá to na pěkný den.

Když vezmu trochu rozum do hrsti- jo listopad.

Nemám tenhle měsíc ráda-nevím proč.

Většinou se objeví podzimní deprese- doufám, že ty normální se už nebudou vracet- ale v listopadu jsou jak vyšité.

Najednou se začnu nudit,domácí stereotyp mi vadí, chtěla bych někam a nevím kam, chtěla bych něco a nevím co.

Když mi zdravý rozum zavelí- tak něco změň, zacvič si, vezmi si knížku nebo se postav třeba na hlavu- tak to druhé,líné,  začne našeptávat- ale -to stejně nemá cenu, pořád je to stejné, nic se nezmění.

Většinou poslechnu toho lenocha a přitom vím, že je to špatně.

Je to stejné, jen mému okolí to nevadí.

Psi poletují po zahradě,nadšeně vítají každého, kdo jde okolo, kočka se spokojeně vyvaluje na zádíčkách a vůbec neví, co je to deprese a nuda.

Jo- protože prožívají svůj život pořád  naplno a dokážou si vychutnat každý okamžik.

Jen moje hlava nějak divně smutní a nic se jí nelíbí.

Vím, že to přejde, že vylezu z té pochmurné ulity- určitě.

Ale dneska mi to nejde.