Tam, kde kdysi dávno tančila a zpívala,

nechť nyní by jen plakala,

její vzlyky ani slova ni tvář,

neuvidíte přes krásnou zář.

Drže jeho meč v náručí a přání,

nechť se jí znovu klaní,

nechť znovu poklekne před ní,

nechť miluje jen svou paní.

V ostří jsou jeho slova stvrzena,

jen tam, kam nemůže být kniha hozena.

Nyní do nočního nebe se dívá

a svůj sen o věčnosti snívá.