Význam slova cirkulace je dle internetového slovníku cizích slov obíhání nebo koloběh a s cirkulacemi má zkušenost každý bez ohledu na věk. Věci se někdy strašně rychle mění a občas se stane, že některou z těch změn prostě nezvládneme. Symboliku může vytvořit  houpací loď na pouti. Po ní se člověk houpe rychle tam a zase zpět a ne každý to musí zvládnout a pak lze velmi snadno dostat žaludeční potíže a znečistit tuto loď čímsi nevabného vzhledu a nepříjemného zápachu, ale stejně tak to chodí i v životě, že člověk občas něco nerozchodí, akorát s tím rozdílem, že to cosi nevzhledného nemusí jít vidět, ale pachuť je cítit, a že ačkoliv se jednomu přitížilo, tak druhý se může nadále veselit.

Houpačka splní symboliku ještě mnohem lépe, neboť předpokládám, že pro většinu lidí je houpačka spojená s něčím pozitivním, ale přesto také houpačka může představovat nebezpečí. Jsme-li na houpačce, hrozí, že z ní spadneme či, že nás z ní někdo shodí. Nejsme-li už maličcí, taky máme chuť se někdy pohoupat, ale přijdou-li maličcí, pak jim místo uvolníme, neboť je to především právě pro ty maličké. Jsou také houpačky, které jsou určené pro více lidí, ale každá houpačka má maximální zatížení, a pokud na houpačku vleze příliš mnoho lidí, pak se rozpadne a to je právě to. Houpačka je místem, které může způsobit mnoho radosti, ale pokud s houpačku manipulujeme neobezřetně, pak hrozí, že o potěšení přijdeme, a tak je třeba někdy čekat v povzdálí a napřed dopřát potěšení z houpačky někomu jinému, a teprve, až se ten jiný vyblbne, teprve pak si dopřát potěšení sám. Neboť nebudu-li ochoten čekat, a vrhnu-li se na již tak plnou houpačku, pak se může stát, že z ní již nikdo nebude mít užitek. A jepochopitelné, že mohu být smutný z toho, že jsem se nejprve nedostal, tam, kde jsem si přál, ale trpělivost může přinést růže, a ačkoliv růže mají trny, tak jsou hezké a nádherně voní. Obíhání a koloběh patří k životu, někdy je to jako na té houpačce, někdy se nám udělá špatně z toho rychlého koloběhu houpací lodi, jindy ten koloběh směřuje jen jedním směrem, ale občas se stává, že jsme zabrždění, ať již druhými nebo sami sebou, ale i té brzdy je někdy zapotřebí, ale jsme-li zabržděni, ať už z donucení či dobrovolně příliš dlouho, pak v nás jen narůstá napětí. O to více, pak potěší, můžeme-li se konečně vydat tím směrem, kde nalezneme ty růže.