Diplomacie

20. 04 2012 | 22.32

Již jen pouhý nadpis u mnohých vyvolá negativní emoce, jelikož slovo má mnohé společné s politikou, a z politiky se mnohým chce více, než zvracet. Online slovník cizích slov nabízí pro slovo v nadpisu kromě vysloveně politického významu následující ekvivalenty: umění vyjednávat, obratný postup. Mně se stane někdy častěji, někdy méně často, že užiji neobratných formulací a také se někdy stává, že mé výroky jsou značně nediplomatické, mohou působit drze či mě mohou poškodit, ale poškodit může i sebeobratnější výrok.

Já bych chtěl jednou ovládat umění vyjadřovat se tak, abych byl srozumitelný a zároveň, aby z mých výpovědí byla znát jistá znalost a zkušenost, ale tak, aby bylo třeba hledat to podobenství a aby prostě pasovalo. Snažím se o to už dnes, ale neumím přitom být vždy srozumitelný. Je pravda, že s myslí silně degradovanou mnohými negativními vlivy - především mediálními, mohou veškeré snahy o porozumění představovat strastiplnou cestu. Myslím si, že televize, ale i bulvární a pseudoseriózní noviny a další mediální kanály silně degradují mysl - samozřejmě to závisí i od každé individuality - ale, pozoruji-li často v médiích něco, co mně samotnému případá hloupé, ale přitom to poslouchám či vnímám už jen z návyku, pak zde je jasný varovný signál směrem k mé mysli - tady už je ten moment zdegradování mé mysli. Má osobní zkušenost s lidmi je, že pokud málo sledují televizi a málo čtou noviny, pak obvykle mívají daleko širší obzory. Zase je však třeba dávat pozor na paušalizování, i častí čtenáři novin mohou mít široké obzory, ale dle mého názoru jen tehdy, pokud je vnímají kriticky a vnímají, co se skrývá v těch slovech a větách, které se mají stát i našimi slovy a větami - poslechněte si někdy, že někteří lidé už dnes mluví přesně podle vzoru dávaného v médiích či podle osobností, které si média vybírají jako autority - a to je někdy hodně k pláči. Já mám do světce hodně daleko, ale pořád si myslím, že jsem o hodně lepší, než mediální vzory vyžívající se v hlouposti, vyumělkovanosti a propagaci nemyšlení jako nejlepšího životního stylu. Občas bohužel tento styl podporuji tím, že se na ty přitroublé věci kouknu.

Ale zpět ke spojením - "umění vyjednávat" a "obratný postup" - budu-li za každou cenu jenom vyjednávat a budu-li se úzkostlivě snažit být ve všech situacích obratný a neudělat žádný přehmat, pak se velmi snadno mohu stát lhářem a bezcharakterním člověkem. Neřeknu-li něco nebo řeknu-li to mezi řádky, pak ještě nejsem lhář, ale pokud každému tvrdím něco jiného, s každým člověkem jednám jinak (jednáním nemíním mluvení - při mluvení je vhodné se přizpůsobit posluchačstvu a věku obecenstva), pak už se stávám lhářem. A umění diplomacie je mnohdy vlastně jen uměním lhát.

A proto je třeba občas přestřelit a dát najevo jak to cítim, byť je to nediplomatické a může to stát nějakou ztrátu.

A na závěr nic nedodám.