Roku 2010 šli lidé k volbám s elánem a nadějí, že volby mohou něco změnit. To, co se však od voleb 2010 událo však dalo za pravdu spíše skeptikům, kteří tvrdili, že "kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali". Důvěra v pralamentní demokracii musí být nutně narušena, když v poslaneckých lavicích zasedá mnoho subjektů, které nikdo nezvolil - např. Jihočeši, Lidem, NS-LEV 21.

Já si vytvořil na politiku takový názor, že většina politiků je jen loutkami hrajícími podle scénáře ratingových agentur a různých šedých eminencí. Najde se však jen málo politiků, kteří najdou odvahu prosazovat politiku dle svého vlastního scénáře, a když se najdou pak bývají svou vlastní politickou stranou často nedocenění, což dokazuje např. nezvolení Ludvíka Hovorky předsedou KDU-ČSL či jeden z dotazů na Ludvíka Hovorku při grilování kandidátů na předsedu, zda-li by po zvolení předsedou byl stále potížistou.

Říká se, že prý jaký lid, taková vláda. Já se domnívám, že málokde jsou lidé tak špatní jako jejich vlády. Co však mnozí prostí lidé mají společného s mnoha politiky je to, že jsou slibotechnami. Hodně lidí toho mnoho naslibuje, ale výrazně méně splní a ti jenž hodně slibují a málo splňují by se neměli divit, že i jiní splní mnohem méně, než naslibují.

Nikdo by neměl slibovat nic, u čehož si není jist, že to může splnit, ale mnohým nevadí být slibotechnou - vždyť slib přece nebolí a stejně se na něj zapomene. Já nechci být slibotechna a mrzí mě, pokud jsem nějaký slib nedodržel. Myslím si, že je lepší se sliby šetřit, než mnohé zklamat jejich nedodržením, a pokud už se někdo rozhodne něco slíbit, pak by měl vyvinout maximální snahu, aby vedle slibů následovalo i jejich splnění.