K čtenáři

Každý tvor, i nerozumný přirozeně touží po pohodlných a libých věcech. Tím více člověk, jehož moc u něj vzbuzuje takovou tu chtivost po pohodlí. Ale ta moc ho k tomu nejen vzbuzuje, ale přímo vede, aby si v tom, co je pohodlné více liboval a horlivěji o to usiloval, pročež si již v dávných dobách moudří lidé kladli otázku, kde a v čem lze spatřit bod nejvyššího dobra, u něhož by se lidská žádostivost již zastavila: tedy, zda člověk může dosáhnout takového stavu mysli, aby mohl odpočinout a již více nežádat.

Chtěli-li bychom nad tím hloubat, zjistíme, že tato otázka byla řešena nejen mezi filozofy, a že je tomu tak, že mysl vůbec každého člověka je ovlivněna myšlenkami, jak a kde dosáhnout, co nejúplnějšího potěšení. A bylo zjištěno, že téměř všichni lidé utíkají ven před sebou samotnými, aby ve světě a jeho věcech hledali, čím mysl ukojit a konejšit. Jeden to hledá ve statku a zboží, jiný v rozkošech a libosti, další ve slávě a vznešenosti, jiní zase v moudrosti a umění a tak to pokračuje dál a dál. A tak všichni prahnou po věcech, které vně jsou a marně v nich hledají  své dobro.

A toho, že vně nelze nalézt dobra je mně nejlepším svědkem Šalamoun, který taktéž hledal, kde by jeho mysl odpočinouti mohla, a když prošel celým širým světem zněla jeho poslední slova: "Mrzí mě ten život, neboť se mně nelíbí žádná věc pod sluncem. Všechno je jen marnost a bída." Došel pak k závěru, že pravého uspokojení se dostane mysli tehdy, když člověk světa zůstane, tím, čím je, hledí si Pána Boha, jeho se bojí a přikázání jeho dodržuje, neboť pouze na tomto jediném záleží. Podobně se vyjádřil David: "Nejšťastnější je ten člověk, který ze světa oči a mysl spouští, pouze Boha se drží a s ním v srdci svém přebývá."

Buď pochválen Bůh za své milosrdenství, že i mé oči otevřel, abych odhalil marnost a mizérii tohoto světa, který je zdánlivě pokryt leskem a mnohotvárnou nádherou. Bůh buď chválen, že jsem se naučil jinde hledat útočiště a pokoje pro svou mysl. Na mé pouti světem bylo předestřeno mým očím to, na co bych chtěl i jiné upozornit. Narazil jsem na mnoho odporného a nadarmo jsem ve světě hledal potěšení. Vše líčím ve svém pojednání o mé pouti světem a Bože dej, aby bylo prospěšné nejen mně, ale i mým bližním.

Čtenáři, to, co budeš číst nejsou smyšlenky, ačkoliv se to smyšlenkám může podobat. Však sám poznáš, že je to pravdivé, obzvlášť žiješ-li za doby mého života a jsou-li ti mé příběhy něčím povědomé. Líčím zde převážně své vlastní příhody, které jsem prožil za těch nemnoho let mého života, ale i ty, které jsem spatřil u jiných a nezakusil je na vlastní kůži.  Ač k ostudě mého díla jsem nezakusil všechny příhody  na vlastní kůži, nepřišel jsem na to, jak jinak o tom druhé informovat.

Já, i všichni, kdož ve světě tápou máme dva průvodce: Drzost mysli, která odhaluje pravdu světa ve všech jeho barvách a pak Brýle mámení, skrz ně neuvidíš, jak je lidské pokolení propleteno bídou.

Co se týče srdcí, jež u Boha nalezli radost a jemu jsou oddaná, tam lze více než názorně demonstrovat, že je zapotřebí, aby se tam nalézela radost u všech vyvolených. Panu Bohu se však nedostává jenom takovýchto duší, a každý upřímně zbožný, který to čte, je žádan, aby na sobě žádal dosažení téhož stupně dokonalosti.

Měj se dobře, křesťane milý a Vůdce světla Duch svatý ukaž tobě marnost světa lépe, než mohu já, ale i slávu srdcí spojených s Bohem, potěšení a radost.                  Ať tak se stane.