Kapitola 14.

Poutník prozkoumá medicínu

Takže mě provedou jakýmisi uličkami mezi fyzickým a chemickým auditoriem a postaví mě na jakési místo, kde jsem spatřil hrozné divadlo. Natáhli si člověka*, řezali mu jeden úd za druhým, párali se mu ve vnitřnostech, a s velikým zalíbením si ukazovali, co kdo kde našel. I řekl jsem: "Co je to za nehoráznou krutost zacházet s člověkem jako s hovadem?". "Musí to být", řekl tlumočník. "Tím se učí."

Pak toho nechali, rozběhli se po zahradách, lukách, polích, horách, a co tam rostoucího našli, to škubali a nanesli takové hromady, že by jim k přebírání a zkoumání toho nestačilo několik let. A každý běžel vzít z hromady, co viděl, chytil to, běžel k onomu rozpáranému tělu a roztahoval to nad jeho údy. Jedno s druhým měřil na tloušťku, délku i šířku. Ten pravil, že se to k onomu hodí, druhý že nehodí: pak se o to s velikým křikem hádali, a i o jména těch travin se významně přeli. Kdo jich znal nejvíc, uměl měřit a vážit, tomu z nich upletli věnec, korunovali ho a přikazovali nazývat jej doktorem.

Náhle spatřím, že nyní k nim vodí i všelijak vnitřně i vnějšně poraněné, hnijící a kyšící, ke kterým oni přistupovali, nahlíželi jim do shnilin, čichali od nich jdoucí zápach, párali se v nečistotách pocházejících ze spodu i z vrchu, naskakovala mně husí kůže z té ošklivosti a tento proces nazývali stanovení diagnózy. Teprve pak vařili, pařili, pražili, škvářili, studili, pálili, sekali, řezali, bodali, zase šili, vázali, mazali, měkčili, tvrdili, zakrývali, zalévali a neumím ani pojmenovat všechno, co dělali. Pacienti jim během těch procedur přece pod rukama hynuli. Nemalý díl pacientů naříkal na ně, že jim kvůli jejich neumělosti a nedbalosti schází zdraví. Když to shrnu, viděl jsem, že ač těm hojičům jejich umění přinášelo nějaký zisk, přinášelo také mnoho velmi namáhavé, vysilující i na díle ošklivé práce. Stejně tak přinášelo mnoho nelibosti i mnoho přízně. Nelíbilo se mně to.     

* Narážka na zavedení pitvy Janem Jesenským na pražské univerzitě.