Kapitola 15.

Poutník spatřuje právnický stav

Zavedli mě tedy do jednoho ještě širšího auditoria, kde se nacházelo nejvíce uznávaných lidí.  Měli malované zdi, sruby, ploty, prkenné ohrady, přehrady, závory a mezi nimi jiné mezery a díry, dveře, vrata, závory, zámky a k nim rozličné klíče, klíčky a háky. To vše si vzájemně ukazovali a měřili, kam se s tím může vejít, a kde nikoliv. I ptám se: "Copak to ti lidé dělají?" Dostal jsem odpověď, že hledají, jak by se každý z nich ve světě mohl držet toho svého či také z jiného něco převést na sebe, aby zachoval řád a svornost. Řekl jsem: "To je pěkná věc", ale když jsem se trochu porozhlídl, zošklivila se mně. A to především proto, že neuzamykali mysl, duši nebo člověka, jak jsem zaznamenal, ale statky, vedlejší věc při člověku a nezdálo se mně, že by kvůli tomu stála za to všechna ta přenesnadná práce, kterou jsem tady viděl.

Navíc jsem zaznamenal, že veškeré to umění bylo založené jen na vůli některých.   Jeden chtěl učinit právu zadost, další nechat věci jak jsou a některým se to v mozku rozleželo tak, že hledali vyskoutnou-li se někde nějaké mezery, aby byl celý případ zbořen. Z toho také vyvěral odpor jednoho ke druhému, a aby byl odpor mezi nimi odstraněn a srovnán, dávali hlavy zase dohromady, až jsem se podivoval, jak se s nemalou hrdostí rozpalovali a potili nad nepatrnými věcmi, z nichž se některá přihodí sotva jednou za tisíc let a za málo stojí. Kdo uměl nacházet mezery a skuliny a bořit vyšetřování, byl o to více na sebe hrdý. Někteří jim však (sami se brousili na kšeft) odporovali a volali, že takhle se hledají mezery a boří případy a ne jinak. Takže bylo plno roztržek a hádek, při kterých se rozestupovali, přicházeli se svými představami a každý se k sobě snažil přivábit diváky. Dlouho jsem se díval na to laškování, nevěřícně jsem zakroutil hlavou a řekl: "Pospěšme odtud, už je mně z toho úzko." A tlumočník se hněval: "Zdalipak se ti v tom světě bude alespoň něco líbit?". "Člověče nestálé mysli, vždyť ty najdeš nedostatky i na těch nejušlechtilejších věcech." Všudybud mu odpoví: "Zdá se mně, že mu mysl zapáchá náboženstvím, zavedeme ho tam, snad alespoň tam nalezne něco, co ho navnadí.