Kapitola 16.

Poutník se dívá na promoci mistrů a doktorů

V tom, ale zazní zvuk truby svolávající k slavnosti a Všezvěd srozuměn, co bude řekne: "Pojďme se nejprve podívat ještě tady, bude se nač kouknout. "I co to bude?" ptám se. "Vysoké učení bude korunovat ty, kteří byli pilnější než jiní a ti budou korunováni, čímž budou druhým vzorem. Byl jsem žádostivý vidět takovou zvláštní věc, a když se sbíhali houfy, vejdu za nimi také a vedle rektorského trůnu stál kdosi s papírovým žezlem, k němuž přistupovali někteří z prostředka houfu a dožadovali se svědectví vysokého umění. On, že jejich žádost je slušná, schválil ji a poručil, aby poznamenali na cedulku, co umí a nač žádají cedulku. I uváděli: filozofie, medicína, právo, a přitom měšcem podmazovali, aby to šlo hladčeji.

Bral tedy jednoho za druhým, přilepil každému na čelo titul: Toto je mistr svobodných umění, toto doktor medicíny, toto licenciát církevního i civilního práva atd.  a přitvrdil pečetí a poroučel všem přítomným i nepřítomným, aby je nikdo nezval jinak, neboť by pak byl uvržen do nemilosti bohyně Pallady, ochránkyně učenců. A pak je i zástupy rozpustil. I řekl jsem: "Bude-li něco více?", "A tobě to ještě není dost", řekne tlumočník. " "Copak nevidíš, jak jim všichni ustupují?" Jakož pak ustupovali.

Jenže já nicméně vždy chtěl vidět, co z nich dále bude, hledím po jednom mistru umění, jak mu poroučejí cosi počítat - neuměl, poroučejí měřiti - neuměl, poroučejí jmenovat hvězdy - neuměl, poroučejí usuzovat podle předepsaných postupů - neuměl, poručejí mluvit cizími jazyky - neuměl, poroučejí rečnit  v mateřském jazyce - neuměl, poroučejí naposled číst a psát - neuměl. "Převeliký hřích", řekl jsem - "Zvát se mistrem sedmerého umění a přitom žádné neumět?" Tlumočník odpověděl: "Neumí-li ten, umí druhý, tetí, čtvrtý, nemůže všudy plně býti." Řekl jsem. "Rozumím tomu tedy tak, že po strávení mnoha let ve školách, vynaložení statku na to, přivěšení titulů a pečetí, je třeba se nakonec zeptat, učil-li se čemu. Bože pomáhej, tomuto stavu!" On řekne: "Ty nepřestaneš s tím věčným stěžováním si, jen žvaň dál, však něco utrřžíš. Přísahám, že se s něčím potkáš".  Řekl jsem: "Inu tedy, ať je třeba sedmdesátsedmero umění mistrů a doktorů, a nechť si klidně umí veškerá nebo žádná, nechci již nic více poznamenat. Jen, už konečně pojďme odtud."