Tikot hodin představuje zvuk, který nemusí vždy znít libě. Starší hodiny navíc v každou celou pořádně udeřili – s takovými hodinami se dnes, ale setkáváme již spíše zřídka. Mnoho lidí na hodinky zcela zanevřelo a ke kontrole toho, kolik je hodin využívá mobilního telefonu. Já používám obojí, neboť mobil nelze využít při každé příležitosti. Jenže teď jsem donucen používat jen mobil, protože výměna baterie na hodinách by byla velice drahá a nemohu si to dovolit vzhledem k dalším nebývale vysokým nákladům, s nimiž jsem nepočítal. Nechci být pověrčivý -  jedna pověra však říká, že zastaví-li se hodiny, pak to znamená smůlu a po zastavení mých ručičkových hodinek mě skutečně smůla provázela – vyrojil se mně opar na více místech a já myslel, že už mám od nich klid, když rok žáden nebyl, ale ten nahromaděný stres zkrátka přinesl své, ztratil jsem průkazové foto, které jsem potřeboval a čtyři průkazová fota dnes stojí hodně draho – 160 Kč, takže jsem ztratil 160 korun a musel jít pro nová fota, která mě vyšla daleko dráž – zhruba 330 korun. Další smůlou bylo, že tam, kde jsem původně měl být od 1.11., tak tam být nemohu – takže v téhle věci můj stres přetrvává, ale snad se to podaří brzy úspěšně vyřešit. Doufám však, že jsem si svou smůlu již vybral, a že teď už to bude jen lepší. Možná ty zastavené hodiny byly skutečně předzvěstí smůly, možná by k potížím došlo i bez zastavených hodin. Teď se, ale vrátím k tématu tikajících hodin. Hodiny tikají a možná se tím snaží i něco naznačit – dvě ručičky – jedná velká, jedna menší – lze to přirovnat i k lidem – malá ručička by mohla symbolizovat člověka, který teprve poznává svět a velká ručička může být symbolem pro toho, kdo se jej snaží v životě doprovázet. Čtvrt, půl, třičtvrtě, celá – mohou potom symbolizovat život jako celek: čtvrt dětství a mladí, půl střední věk, třičtvrtě – stáří a celá může znamenat ten nepříjemný úder a tikající hodiny slouží jako prostředek, který nás má varovat – co mám splnit, kdy. Zúčastnil jsem se semináře, kde se mj. diskutovalo nad hlavním rozdílem komunikace u zvířat a lidí a prý hlavní rozdíl spočívá v tom, že zvířata neumějí plánovat a být přihlášena online, a tak mě napadlo – nebylo by hezké, abychom se trochu odnaučili plánovat. Zapomněl jsem ještě na jednu ručičku, která se pohybuje neustále, odbíjí sekundy a může být docela dobrým symbolem pro společnost jednadvacátého století – symbolika neustále pohybující se společnosti, neumějící se zastavit, nepřetržitě někam plynoucí, a pak toho člověku může velice mnoho ujít a nestačí se zastavit, až se předčasně zastaví sám a nikdo už ho nerozpohybuje – jako ty vybyté baterie. Zmínil jsem, že celá může znamenat ten nepříjemný úder, ale ať už člověk je nebo není duchovně založený, stejně pro něj platí biblické: "nevíte dne ani hodiny". Ano, můžeme plánovat, organizovat, ale životní osudy jsou stejně nevyzpytatelné. Hodiny se také odlišují napříč světem, neboť existují odlišná časová pásma. Odlišná časová pásma se nabízejí zcela prostě jakožto symbolika odlišných kultur ve světě. Svět je však mnohem menší, než by se zdálo a my máme k dispozici jen omezené množství hodin a nelze tvrdit, že víme, kolik jich obdržíme k dispozici a proto je dobré vážit si každého aktuálně prožívaného okamžiku – člověk se nemusí ocitnout ani v odlišném časovém pásmu, může zůstat ve svém časovém pasu, ale i v něm se přemisťuje stejně jako ty dvě ručičky a to přemístění není vždy lehké zvládnout. Plánujeme – a ten tikot hodin a přesouvání ručiček nás znervózňuje – při všech našich termínech, do kdy musíme zvládnout naše úkoly často opomeneme to důležité –  a stáváme se tak opravdu nápodobou ručiček hodin, které se pohybují dál a dál bez hlubšího cíle – a jen dvakrát do roka vystavíme zelenou změně času a často to ještě obrbleme a domnívám se, že často i ve skutečném životě podstupujeme něco hlubšího dvakrát do roka a místo, abychom si toho vážili ještě k tomu máme plno nemístných připomínek a já bych doporučil ujasnit si priority, uvědomit si, co je skutečně důležité a nesnažit se být přesný jako kalendář, ale snažit se odpoutat se od plánování a nestydět se za chvilky rozjímání a zastavení. Nevíme dny ani hodiny a týká se to celého života – upusťme tedy od plánování a realizujme – realizujme to, co považujeme za správné a snažme se to uskutečnit ihned, neboť nevíme, kdy se nám hodiny zastaví. Život je plný různých symbolů a doufám, že již brzy budu moci napsat o nalezení symbolů předzvěstujících štěstí, jenž se skutečně realizovalo.     

Celou jsem nenazval koncem ani něčím, co znamená konec něčeho. Celá je úder a my nevíme, kdy onen úder přijde. Ten nepříjemný úder může symbolizovat jak počátek, tak i konec, ale ani o začátku ani konci nevíme, zda přinese dobré nebo zlé. Ano, úder je vždy nepříjemný, ale přichází s železnou pravidelností – představuje něco, co nás nutí k tomu, abychom přešli od jednoho k druhému – život je koloběh plný úderů – ty údery zní nelibě, neboť donutí k změnám dosavadních návyků, s nimiž se nelze vždy snadno srovnat. Važme si těch námi ještě slyšených úderů, neboť mohou značit – ještě mám příležitost.