Na dnešek se předpovídal konec světa a mnozí to označovali za blbost či používali ještě daleko jadrnějších výrazů. Já se parkrát během svých pesimistických náválů vyjádřil v tom smyslu, že by bylo jen dobře, kdyby 21.12.2012 ten konec světa nastal, když jde stejně všechno do kopru. Poslední čtvrtletí kalendářního roku 2012 pro mě bylo nesmírně karmicky náročné a doufám, že se tu karmickou zátěž už konečně podaří setřást a vše již bude převážně jenom dobré. Přes všechny těžkosti, které mě čekají, a které jsem si na sebe částečně sám upletl těší mě, že konec světa nakonec nenastal.

Asi před 11 měsíci jsem napsal, že čekat na vlak hodinu může sygnalizovat "mouchy snězte si mě" a já 20.12.2012 byl právě oním "mouchy snězte si mě", protože na autobus jsem čekal již o 4 a půl hodiny dříve, než měl přijet a autobus pak měl ještě hodinu a čtvrt zpoždění - tak já byl nervózní. Poprvé jsem se ocitl na delší dobu tak daleko a ty téměr tři měsíce byli naplněné především napětím, strachem i občasným propadaním do beznaděje, ačkoliv jsem uskutečnil i mnoho krásných výletů a měl i dostatek krásných okamžiků. Ocitne-li se někdy člověk v prostředí, které vůbec nezná, kde nikoho nezná, pak to zprvu vede jedině k tomu, jak si člověk těžce připadá v onom cizím městě, plném cizích lidí a je naplněný i strachem, ale kdo nezakusil, nepochopí. Teprve, když se člověk s někým seznámí, je to o něco snažší. Bohužel to však u mě bylo po celou tu dobu těch téměř tři měsíců tak, že jakmile se podařilo jednu záležitost úspěšně vyřešit, náhle se odněkud zase vytasil kostlivec ze skříně. Parkrát se sice budu muset vracet a odtamtud zase navracet, ale domnívám se a doufám v to, že má karmická zátěž již působila dostatečně, a že teď bude skutečně vše jen dobré, byť náročné.

Ocitnout se někde na 3 týdny či 10 dní to nic není, ale pohybovat se tři měsíce či více v prostředí neznámém není vůbec lehké a takovéto situace plné vypětí člověka jen přimějí, aby přehodnotil priority a uvědomil si, co je skutečně důležité a naučil si více si toho vážit. Často se zabýváme malichernými spory o tom, kdo je větší p** nebo k** a vzájemně se urážíme místo toho, abychom si sebe více vážili a byli rádi, že můžeme být pospolu. Není nic nádhernějšího, dojemnějšího a vzácnějšího, než zjištění, že i v krizích se máme, na koho obrátit a já jsem nesmírně štastný, že u mě tomu zatím tak je. Je mně líto těch, kteří se nemají na koho obrátit, když potřebují radu nebo pomoc. Pamatuji si, jak jsem se hádal a přel kvůli maličkostem a dokázal kvůli tomu zranit a ublížit. Jsem jiným člověkem, než jsem býval. Mnohem více si vážím toho, co se může zdát jako banální, ale ve skutečnosti je důležitější, než to, kvůli čemu se lidé dokáží několik hodin i útočně konfrontovat např. v internetových diskusích.

Byl jednou jeden život, ano a v lidském životě to chodí i tak, že ho ten život občas klepne přes prsty. V životě se střídá dobré i zlé a v podstatě se dá říci, že nejenom kočka, ale i každý člověk má více, než jen jeden život. Během různých etap lidského života dochází k vývoji, a když člověk přejde do jiné etapy, platí: "Byl jednou jeden život..." a teď začíná jeho život nový. Budu to mít těžké, protože budu muset pozvolna začít hledat své nové místo na slunci a všichni mně říkají, že už bych měl být jasno, ale já se domnívám, že člověk nezná dne ani hodiny a platí-li něco dnes, nemusí to platit za 2 roky, rok, půl roku. Někteří plánují na několik let dopředu, ale já to nepovažuji za příliš moudré. Také mám raději, když se věci dohodnou předem a platí-li to, co bylo předem domluvené, avšak zároveň si myslím, že člověk by neměl plánovat příliš dopředu. Co je teď, už nemusí být potom.

Budu se snažit odpočinout si, uvolnit se, načerpat nových sil a mám velikou radost z toho, že vánoční období mohu prožívat v mém rodném městě.