Kniha japonského spisovatele jejíž český překlad zní "Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování" není pro každého, jelikož je i dosti psychologická a filozofická. Doporučil jsem jí ke čtení i jednomu člověku, který se velice rád zabývá literárním dílem Franze Kafky (Haruki Murakami je držitelem Ceny Franze Kafky) a knihu ocenil za to, že obsahuje mnoho životní moudrosti.
Kniha nepatří k chmurným, depresivním dílům, ačkoliv téma smrti nastoluje často. Z mého úhlu pohledů se dá říct, že počátek knihy je o tom, jak by hlavní představitel "Cukuru Tazaki" prorazil dveře nabízející smrt, kdyby existovaly. Při myšlenkách na sebevraždu hledal způsob intenzivní a čistý a ten nenacházel. Životními cestami se tedy Cukuru proplétal dál a k jeho velké zálibě patřilo plavání, kde poznal jednoho kamaráda, u něhož se zdálo, že z života Cukurua zmizí. Cukuru se na střední scházel s jednou partou, ve které ho už dále nechtěli, aniž by věděl proč. A tak považoval za přirozené, že lidé v jeho okolí vždy brzy zmizí. Nikdy moc nepátral po příčinách a věci nechával běžet. Z tohoto přístupu ho však s postupem času vymanila jeho přítelkyně Sara, a tak se Cukuru s lidmi z party později opětovně setkával a postupně se dovídal jemu dosud neznámé informace. Při svých setkáních zjistil, že jedna holka z jejich party již nežije. Dále se dozvěděl i o příčině jeho dávného vyloučení z party, za které mohla pomluva o znásilnění, která se lidem v partě sice zdála přitažená za vlasy, ale líčená byla dost věrohodně.
Všichni lidé z party měli ve svém příjmení znak nějaké barvy, jen Cukuru Tazaki ne. Při svých setkáváních se svými bývalými přáteli Cukuru zmiňoval, že on byl ten jejich bezbarvý suchopárný článek, ale toto tvrzení mu všichni rozmlouvali, neboť prý on byl nositelem charismatu a tmelitelem. Cukuru v dospělosti projektoval nádraží a připadalo mu, že to není nic vzrušujícího, avšak vždy se je snažil naprojektovat, co nejlépe.
Kniha není pouze líčením mezilidských vztahů a předáváním životních mouder, ale obsahuje i lehce erotické motivy.