Mnoho myšlenek (nejen) ke končícímu roku 2015

31. 12 2015 | 16.50

V roce 2015 byla má blogová aktivita velice nízká. V době sociálních sítí představují blogy takové zajímavé ostrůvky samoty. Pryč jsou doby, kdy na píše.cz a přidružených doménách bylo registrováno i 10. 000 blogů. I přes tyto doby patřily málokteré blogy k těm, o kterých by se dalo říci, že jsou internetovými deníčky. Velké pobavení vzbuzovaly především tzv. růžové blogísky a můj blog možná také někdy patřil k těm, při jehož čtení se někteří smáli od ucha k uchu, ačkoliv jsem se většinou snažil psát zdvořilým způsobem. Občas jsem však během svého několikaletého psaní podlehl davovému šílenství a propagoval na svém blogu např. antifacebook a dnes jsem na "FB" taky. Vím, že tam nemusí jít jen o přihlouplé hry a šťouchance, ale že se tam lze stát např. i fanouškem vzdělávacích kanálů. Na každém zvlášť záleží, jak FB použije. Domněnka anonymity na internetu je opravdu pouhou domněnkou, avšak i přesto vnímám blogy jako takové opuštěnější ostrůvky, kde člověk není, až pod takovým drobnohledem jako na FB. Další výhoda blogu spočívá v tom, že na blogu člověk nečte hysterické výlevy, pokud si někoho odmítl přidat do přátel. Všichni lidé mají své přednosti i slabiny, avšak vyhodnotím-li, že bych si s nějakým člověkem neměl, co říci, pak ho nepřidávám. 

V mých spřátelených blozích se objevuje NewOld, Januš a Marieke a ačkoliv my všichni patřili jednu dobu k velmi aktivním bloggerům dnes už píšeme jen sporadicky. NewOld se i přesto stále drží na předních žebříčcích navštěvovanosti, což jí přeji a také ji k tomu gratuluji, ačkoliv vím, že jí to teď velice naštvalo, protože se nedovede pochválit a nemá ráda ani, když jí chválí někdo jiný.

Jaký byl rok 2015? Pro každého byl trochu jiný, z numerologického hlediska se jednalo o osmičkový rok (2+0+1+5) a číslo 8 v numerologii znamená tu nejtěžší karmu. Numerologie je možná jen pověra, ale i přesto minimálně pro mě byl rok 2015 extrémně náročný. Přirovnal bych ho k jízdě na centrifuze. Našel jsem odvahu do ní nastoupit, ačkoliv již v prvopočátcích jsem mohl tušit, že se mně z té jízdy bude dělat pořádné nevolno. A nevolnost se také v rozličných podobách dostavila _ motání hlavy, bolesti hlavy a někdy došlo doslova také na zvracení. Nemohu říct, že bych si z té jízdy centrifugou neodnesl nic pozitivního, avšak to negativní na té jízdě převládalo. Naštěstí nebyl rok 2015 jen ve znamení té centrifugy. 

Říká se, že člověk zaseje, jak sklidil a všechno dobré i špatné se mu dříve či později vrátí a také se hovoří o Božích mlýnech. Mně se letos to špatné vracelo velmi rychle právě formou toho zvracení a špatného spánku, když jsem kratičkou dobu pracoval v jednom call centru tvrdícím o sobě, že není prodejním. Skutečnost však byla poněkud jiná a můj žaludek nedokázal unést, že se živím lhaním. Zkušenost tam prodělanou považuji za doposud nejhorší prodělanou zkušenost v mém životě. Někdo namítne, že jsem neměl chodit do zaměstnání, na které nemám, a že teď si pozdě stěžuji. Mě však udivuje, co je dnes možné slovem "zaměstnání" také označit. Zmíněnou pozici bych nazval pozicí pro šmejdy. Jednalo se o podobný útok na důvěřivost lidí, jako ten, když na předváděcích akcích šmejdi prodávali důvěřivým předražené hrnce. Přeji si, aby se podařilo natočit podobný dokument jako Šmejdi s názvem Telefonní šmejdi, který by pomohl tomu, aby činnost většiny call center byla nelegální. Bohu díky, že minimálně podomní prodej už je dnes kriminalizován. Během mého působení v podvodném call centru se uskutečnil i jeden hovor do Kamenického Šenova. Volal jsem si však naštěstí s velmi moudrým mužem, který mě odmítl. Většina call center funguje jen proto, že těží z naivity lidí, kteří neumí říci: "Děkuji, nemám zájem!!!".

Vzpomínám si na svůj někdejší článek s vyjádřením návrhu, ať všichni musejí ihned po ukončení školy vykonat povinnou dvouletou stáž. Tento návrh nebyl rozumný, protože přidělení člověka na nějakou povinou dlouhodobou stáž na jakoukoliv pozici by v některých případech znamenalo uvržení do dvouletého neštěstí. 

Z profesního hlediska pro mě byl rok 2015 spíše fiaskem a doufám, že v letech 2016 a všech následujících budu při vyhledávání a vykonávání svých zaměstnání mnohem obezřetnější a úspěšnější.

Co se týče osobního života, tam pro mě byl rok 2015 mnohem úspěšnější. Přes veškeré strasti se mně podařilo získat v dubnu něco, na co jsem ve svém životě hodně hrdý, a co pokládám za svůj klíčový úspěch _ konkrétní však na tomto blogu být nechci. Na konci tohoto roku se mně dostalo velmi cenné zkušenosti a mohu jen litovat toho, že jsem si něco podobného nevyzkoušel už dříve. Vykonal jsem dobrovolnickou stáž v jedné příspěvkové organizaci, kde se poskytují služby lidem s kombinovaným postižením. Na svůj život jsem pohlížel vždy spíše s melancholií, skepsí, pocity méněcennosti a sklíčenosti a od těch lidí s kombinovaným postižením jsem se naučil mnohem více, než kdykoli předtím. Především se mně podařilo pochopit, že dovedu sám mnoho úkonů, které představují jen zdánlivou samozřejmost a také porozumět tomu, že i přes životní výkyvy v cyklech úspěchů a neúspěchů není ten život zase tak hrozný, jak se mně někdy zdál.

Do roku 2016 chci všem v produktivním věku popřát, ať jim je umožněno vydělávat si solidním způsobem!!!!! A všem ostatním popřát, ať se jim v roce 2016 podaří nasbírat hodnotné zkušenosti s lidským přesahem! Ať v nás zůstává lidskost, tedy cit pro bližního, a ať si vždy uvědomujeme, že sobectví není ctnost!