Měl jsem dnes špatný pocit, ale nakonec se mně přeci jen podařilo těsně zvítězit v další malé bitvě. Někdy se, ale i přes snahy výsledky nedostavují, a pak se běduje nad tím, jak se všechno bortí pod rukama, ale já dnes plakat nad předchozími malými prohranými bitvami plakat nebudu, nýbrž napíšu, co mě vede k onomu drobnému pozitivismu, ale kromě toho se budu zabývat i mladými lidmi.

Definice mladého člověka není snadná, někdo považuje za mladého člověka někoho ve věku 13 -19 let, jiný se domnívá, že mládí trvá do 35-ti let. Nikomu nebudu bránit, ať si rozhodne sám, kdy mladí končí, a kdy začíná, ale na základě svého subjektivního hlediska myslím mladým člověkem v tomto článku lidi ve věku od 14-ti do 29-ti let. Období od 14-ti do 20-ti let bych přitom označil za období pubertálního mládí, období od 21-ti do 25-ti let poté za období zralého mládí a období od 26-ti do 29-ti let za období pozdního mládí. Věnovat se chci především prvním dvěma kategoriím. Dnešní svět považuji za hodně prohnilý a ostatně i hodně lidí hovoří o upadající morálce. Teď nechci být vrahem, který o morálce káže, ale neodpustím si poznámku, že ve společnosti, kde jsou lidé vychovávaní k tomu, že se má každý starat sám o sebe, že o druhé se není třeba starat, že není třeba nikomu pomáhat, tak v takové společnosti dle mého názoru nikdy nelze očekávat morálku. Proč to píšu? Žebříček hodnot mladých lidí se prý za poslední léta významně posunul a na přední místa v žebříčcích hodnot mladých se údajně stále častěji dostávají peníze a kariéra. Já teď mohu napsat, že jsem měl naštěstí velké štěstí, že jsem poznal hodně mladých lidí, kteří nejsou pouze hrabiví a chamtiví. Dnes jsem naslouchal mladým lidem (věk asi 22-24) a byl jsem velmi pozitivně překvapen jejich názory. Překvapilo mě, že při povídání si zazněla právě kritika sobectví.

Teď k té první kategorii (14-20 let). Tohle je kategorie, kterou snad již vůbec neznám, jelikož většina lidí, které znám, již má minimálně 20 let. Nemohu objektivně posoudit, zda jsou hrabiví, sobečtí, bezohlední a lhostejní, či zda jsou obětaví, ochotní pomoci, ochotní naslouchat a vnímaví. Chci se jich však v jednom aspektu zastat. Před tím, ale ještě drobnou poznámku. Dle mého názoru dospělost nezačíná osmnáctým rokem věku, ale nejdříve právě v těch 20-ti letech. Skutečně dospělým se člověk nestává tím, že dovrší osmnácti let. Chci se však zastat těch, kterým osmnáct let ještě není. Neustále nám ze všech stran říkají, že policie provedla razii v klubech a našla tam opilé děti ve věku 15, 16, 17 let. Já se domnívám, že by se mělo více dbát na to, ať se v ulicích nevraždí, a že policie by si měla spíše došlápnout na skutečné kriminálníky, tedy vrahy, loupežníky, mafiány, překupníky drog a jim podobné. Někoho ve věku 15,16,17 let už bych neoznačil za dítě, ale buď za puberťáky nebo mládežníky, a pokud se někdo opije ve věku 15-17 let, pak by za to neměl být nějak přehnaně trestán, nespáchá-li pod vlivem alkoholu zároveň nějaký závažný trestný čin. Opije-li se někdo v  osmi, 11-ti, 12-ti či třinácti letech považuji to za problém, ale opije-li se někdo ve věku 15-17 let, pak si nezaslouží nějakou šikanu. A navíc si myslím, že je lepší, pokud vybije hormony, dokud je mladý, než, aby nechal hormony skotačit, až ve 30-ti či více letech.

A teď k tomu závěru, kde vysvětlím ten nadpis na začátku. Opět budu opakovat, že každá společnost, která je založená na úctě a výchově k sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, lhostejnosti, je společností prohnilou. Nechci být příliš optimistický, a proto píši jen o drobném důvodu k drouboučkému pozitivismu, a tím důvodem je, že si více lidí uvědomuje, že společnost založená na sobectví, chamtivosti a laciném konzumu je společností směřující do hlubokých propastí. Těší mě, že vznikají různé iniciativy, a že nejsem jediný v tomhle světě, který není radostný z toho, jak nyní vypadá a mám radost z toho, že je více lidí, kteří chtějí, ať se společnost přemění a uvědomují si, že jsou důležité i trvalé hodnoty, a že k těm trvalým hodnotám patří i uvědomění si důležitosti zeleně a přírody a uvědomění si toho, že orientovat se pouze na materialismus může vést jedině k záhubě.