Děti si často hrají, mají bohatou fantazii a svými odpověďmi na některé otázky nás dokáží rozveselit. Kam ale poté ta fantazie mizí? Proč už si potom nechceme hrát? Rodiče prý kupují svým dětem hračky, po kterých sami toužili. A je to správné! Proč by si dospělí nemohli hrát s autíčkem na dálkové ovládání a proč by neměli využít možnost koupit si autodráhu či "vláčkodráhu"?

Myslím si, že je chybou, že se většina papírově dospělých (18+) stydí si hrát. I dospělí lidé by si měli najít čas na to hrát si. Měli by si dopřát luxus bublifuků, autíček, vláčků a dalších hraček. Mezi dospělými jsou však i výjimky, kteří se naštěstí nestydí za to hrát si. Mnoho z nich tvoří informatici. Informatici jsou takoví dospělí lidé, kteří si rádi hrají a  při tom hraní si se jim daří vyvíjet stále něco nového. A je to dáno tím jejich hraním si, neboť mají fantazii. Kam mizí fantazie dospělých? Kam se poděla? 

Měli bychom si hrát a za pomocí her rozvíjet svou fantazii. Možná, že nám škodí to naše přehnané uvědomování, že už jsme dospělí  a brzdí  nás to v dalším rozvoji. Měli bychom být jako ti informatici - dospělí lidé, kteří si stále rádi hrají.  

Možná si říkáte, že je to, až příliš naivní, ale uznejte: Není na tom i trocha pravdy?