Našel jsem kazetu Tereza a Bejbydůra 1 a radoval jsem se jako malé dítě. Ve zbožích na internetu jsem zjistil, že Tereza a Bejbydůra 1 se dnes prodává  za pohých 19 korun a dvojka za 39 Kč. Já si myslím, že Terezina Bejbydůra má mnohem větší hodnotu. Já mám doma k dispozici pouze jedničku. Toto MC vyšlo roku 1996 v edici Nova. No, a teď trochu rozeberu, o co se jedná. Bejbydůra je hezká pohádka. Sice tam jsou občas nějaké pubertální výjevy: Brej den pane policisto, už maj lidi v hlavě čisto? Čágo, bágo, Matěji, mají hrušky naději? a pár podobných, ale celek je mnohem hlubší. Kromě vyprávění Terezka i zpívá. Bejbydůru potom namluvila jiná paní. Terezka si tak jde na procházku s Brutem, a i když je venku děsné vedro, tak najde zvláštní prapor a díru. Nechá Bruta, aby šel prozkoumat díru a ten říká, že je to cítit záhadou. Jenže to neměl říkat, protože záhady jsou její. No, a pak našla kroupu, ale zcela zvláštní, a tak si jí uschovala. Pak je tam zpěv: Pan prodavač  hřebíků dává pětník k pětníků, korunu dá ke koruně a svět kašle a svět stůně. No, a pak se před domem střetnou se slunícím se majitelem trafiky, a tak se o Terka ptá. Brej den, kolik jste dnes zase prodal hřebíků? Co to meleš, Tero? Jakejpach hřebíků? No přeci, cigaret a doutníků? Jenže pana majitele zajímalo, co to má v té ruce, a tak mu ukázala kroupu a pan majitel se ptal, kde přišla k takové kroupě a Terezka říkala, že jich dnes padala celá mračna? Téro, nedělej fóry, jsem tu dneska celej den a nikde ani mráček.  Téra ho varovala, aby byl opatrnej, že mu na tom slunci celá roztaje, ale on jí olízl a říkal: Téro, to ma chuť, prodáš mí jí, mohl bych to prodávat jako Kroupocuc nebo Kroupolízo. Jenže Terezka prodat odmítla. Tato kroupa prostě nebyla na prodej. Pak přišla domů a dala kroupu do lednice. No, a pak už zpívá Ploužáček ploužívej, ploužák na spaní, sladkej a mrazivej, ploužák ploužívej, ploužák na usínání. Za velkou louží stíny se dlouží a sny zas jak ptáci hlavou mi krouží.   No, a pak se jí zdá sen: A všude kolem sebe vidí spoustu štastných lidí a je jí to nějaké divné, a tak se ptá: Co se to děje? Kde to jsem? A lidé jí říkají: Terezo, ty jsi to ještě nesylšela: Dnes to bylo ve všech televizních stanicích i rádiu, že dobro zvítězilo nad zlem a vůně zvítězila  nad smradem, takže už mně nikdy nebudou smrdět nohy, Terezo! No, ale nebude to divný, když se teď bude říkat, že všechno dobrý je pro něco dobrý? Ale Tererezo, my už si na to dobro nějak zvykneme. A pak k Tereze promluvil neznámý hlas a říkal, že všechno co se jí teď  zdá je jen pouhý sen. Takže vy se mně také zdáte, dědečku? Ano, už mě nikdy neuslyšíš. Ráno se probudila, ale zdálo se, že z lednice slyší nějaký hlas, a tak měla strach jí otevřít. Jenže hlas z lednice říkal: To je mně teda přivítání, klidně mě tady necháte zmrznout! Jenže Tereza měla strach otevřít, ale Brut říkal, že kdyby měl ruce, tak by to úplně klíďo otevřel, jenže trochu machroval. Terezka nakonec otevřela a z lednice se pod postel skutálelo stvoření tak ošklivé, až bylo krásné. Jenže se bálo ven. Brut mu pohrozil, že udělá - li jen jeden podezřelý krok, tak ho roztrhá na kousky, ale nemyslelo to tak, a tak stvoření pohrozilo, že ho taky roztrhá na kousky a tehdy už začala mít Tereza stvoření ráda, protože věděla, že neublíží. Bejbydůra se představila, vysvětlila Tereze, že ten její sen nebyl jen náhoda, a že dědeček, se kterým mluvila je obchodník s kouzelnými kroupami a je to dědeček Bejbydůr.   A řekla, že jejím úkolem je naočkovat lidi dobru, že jim prostě vklouzne do srdíčka, a pak je tam trochu píchne a stanou se dobrými lidmi. A tak Tereza řekla Bejbydůro, do srdce a pak jí píchlo u srdce a Bejbydůra zmizela, a pak zase řekla: Bejbydůro, ze srdce ven. Bejbydůra jí řekla: "Šílenče, máš to v tom srdíčku v pořádku", což byla Terezka ráda. Terezka už se těšila, až půjdou s Bejbydůrou spravovat sobecká a zatvrzelá srdce jako např. srdce majitele trafiky. No, a ten úplný závěr neprozradím.