Původně jsem chtěla psát o tom, jaká je Budapešť. Takové ty první dojmy z památek. Ještě jsem ale žádnou památku cestou do práce nepotkala. Ale třeba se nějaká objeví.

Bydlím na Eötvös utca. Když se mě v centru ptali na název ulice, bylo jednodušší to napsat, než se pokusit to vyslovit. Po přečtení všichni vyhrkli: Á étvéš, tak to máš kousek. Jo, mám to kousek, tak deset minut a to buď po Andarassy nebo nějakýma uličkama. Těma je to horší, musím si je počítat, abych správně odbočila a Andarassy je navíc hezká. Jde se alejí, chvíli má člověk vedle sebe dokonce i zelenej trávník. Ano, i v únoru, co na tom, že je umělý. U kolibříka pak stačí zahnout k českému velvyslanectví, ambasádě a jsem doma, teda v práci.   

Dnes jsem si cestou domů všimla zajímavé budovy, před ní je zeď z řetězů, a na střeše je napsáno TERROR. Ráno spěchám do práce, protože chodím pozdě a nemám čas cokoli zkoumat a když jdu z práce tak taky spěchám, protože mám vždycky děsný hlad. Dnes mě Dům teroru zaujal protože hezky svítil a tak jsme si ho vyfotila a doma i vygooglila. Jedná se o muzeum fašistického a komunistického teroru v Maďarsku. Je to neorenesanční budova, která původně patřila židovské rodině, později tu bylo sídlo a vězení Strany Šípových křížůa po druhé světové tam sídlila maďarská politická policie.Sice to není úplně moje téma ale třeba se tam časem i mrknu. 

Maďarsky Terror Háza nebyl to jediné svítící, co mě dnes zaujalo, v jedné postranní uličce na mě zablikal Dudák, asi 3 minuty od bytu mám českou hospodu Jaromír, kde najdete všechno české, jestli je to i hezké hodlám brzy omrknout. Je vidět, že po 3 dnech jsem toho ještě moc neviděla. Jediné mi známé je snad jen můj pokoj. Je větší než jsem měla v Brně. Fajn, všechno je větší než můj bývalý pokoj v Brně, protože všechno má víc jak 4 m čtvereční. je dokonce větší než pokoj co mám dohromady s bratrem a je vlastně větší než potřebuji. Pokud tedy plánujete výlet do Budapešti a nevadí vám se mnou sdílet lože, případně nepohrdnete zemí, jste vítáni.