Když jsem se vrátila od rodičů zamířila jsem rovnou do Kotle.
Ve výklenku u stolu pro dva seděl Andrew. Hlavu měl založenou v rukách a vypadalo to že brečí. Šla jsem rychle za ním.
Doopravdy plakal. Bylo mi ho hrozně líto a chtělo se mi brečet taky. Nejprve mi nechtěl říct proč, ale pak mi to řekl. Jeho bratra Thomase srazilo auto.
Znala jsem ho jenom chvíli ale i tak to byl skvělý kluk.
Poté k nám přišla Julie. Když se Andyho zeptala co se stalo, neodpovídal. Koukla se tedy na mě. Nevěděla jsem jestli to můžu říct. Podívala jsem se na něj pohledem "Můžu?" neodpovídal. Měl jen sklopenou hlavu. Julie odešla. Myslela jsem že jí zamrzelo když jí to nechceme říct. Za chvilku se ale vrátila. Nakonec jsme jí to řekli. Taky jí to vzalo.
Chvilku jsem tam seděla a utěšovala ho. Šli jsme někam na lavičku. Seděli jsme tam a já ho utěšovala. Sama jsem měla na krajíčku, ale držela jsem to. Kvůli němu.
Po chvilce jsem si musela odskočit. Přišlo mi to hloupý ho takhle opustit. Ale řekl že mu to nevadí a že na mě počká.
Když jsem se tam vrátila už na lavičce neseděl. Upřímně mě to trošku vyděsilo. Zaběhla jsem do Kotle. Taky tam nebyl. Ale potkala jsem Julii. Dala mi nějaký balíček a že mu ho mám předat. Taky ale nevěděla kde je. Zaběhly jsme k němu do pokoje a zaklepali. Nikdo neotvírál. Julie dala hlavu ke dveřím a slyšela ho tam. Vzlykal tam.
Po chvilce otevřel. Měl úplně rudé oči. Je mi ho tak líto. Tak jsme šli všichni tři do Kotle. Sedli jsme si ke stolu a já mu předala ten balíček. Řekl jestli nám příjde vhodný čas na dárky. Julii to nejspíše zasáhlo tak odešla.

Po chvilce posedávání a pobrekávání jsme se rozhodli jít do pokoje a spát. Chudák byl úplně zničenej. 
Je mi ho strašně líto. Proč mě potkalo štěstí v podobě sourozenců a jeho taková hrozná smůla.