Když jsem se ráno vzbudila, vedle postele na kufru ležela obálka adresovaná mně. Bylo mi hned jasné že je to od taťky. Oblékla jsem se,opláchla, učesala a seběhla jsem s obalkou dolů. V Kotli ještě nikdo nebyl. Sedla jsem si ke stolku pro dva. Otevřela jsem obalku a chystala se přečíst dopis. Když už jsem rozkládala papír,tak mi někdo dal ruce přes oči. Bylo mi jasné kdo to byl. Andy. Posadil se naproti mně a já začala číst dopis:


Byla jsem ráda že už je dědečkovi lépe. Než jsem stihla dopis dočíst,Andy řekl že si musí něco zařídit a zmizel. Rozhodla jsem se,že si ten dopis odnesu do pokoje. V pokoji jsem se ale strašně začetla do knížky,kterou jsem našla v kufru, a strávila v pokoji asi 2 hodiny.
Když už jsem se konečně odtrhla od knížky, rozhodla jsem se, že si zajdu vyměnit ty penízr co mi poslal taťka. V Kotli bylo celkem dost lidí. Prošla jsem okolo nich, zakleplala na třetí cihlu z leva a zamířila si to k bance. V polovině cesty na mě někdo vybafnul. Když jsem se otočila byl to Andy. Akorát měl dlouhé vlasy! Držela jsem v sobě smích. Tak na tohle si budu zvykat hodně dlouho. Řekl že si to ostříhá. Nepřikazovala jsem mu ať si to ostříhá. Jen jsem si na to prostě potřebovala zvyknout. Řekla jsem mu že jdu do banky. Řekl že na mě počká.
V bance nebyl vůbec nikdo, takže jsem nemusela vůbec čekat. Andy čekal venku. Napadlo mě, že bychom se mohli jít podívat na sovy. Mám strašně ráda sovy. Jenže Andymu se to nelíbilo. Ještě se tak přiblble usmíval. Tvrdil že je to blbý nápad. Tak jsem mu řekla že chci vlastní sovu, abych nemusela s každým dopisem pro rodinu chodit na poštu. Prý to prostě je blbej nápad. To už jsem se ale neudržela. Řekla jsem mu že chodit nemusí, otočila jsem se a už byla na odchodu. Když najednou mě chytil za ruku a zeptal se jestli nechci jít na zmrzlinu. To jsem teda vážně neměla. Ale on se mi snažil namluvit že bych si dala citronovou. Copak on ví na co mám chuť?? Chtěl se jít projít. Vážně jsem neměla chuť se jít někam projít. Chtěla jsem si prostě jít vybrat sovu. Chtěla jsem se mu vytrhout, ale chytl mě pevněji. Strašně to bolelo. Až mi vyhrkly slzy. Prosila jsem ho ať mě pustí. Když mě konečně pustil, rozbrečela jsem se a utíkala do Kotle. Cítila jsem, jak mě bolí celé zápěstí. Přes slzy jsem skoro neviděla na cestu. Nikdy bych nevěřila že by se Andy dokázal chovat takhle. 
V kotli bylo celkem dost lidí, ale to mě nezajímalo. Běžela jsem přímo do pokoje, kde jsem se svalila na postel. Po chvilce přišel do pokoje Andy. V ruce držel puget růží a omlouval se mi. Byla jsem strašně smutná a vytočená. Chvilku jsme se tam tak dohadovali, když najednou řekl, že mi už nechce ublížit a proto je konec. Odešel a nechal za sebou otevřené dveře. Neměla jsem sílu se zvednout a zavřít je. Za nějakou dobu do pokoje přišla Jul s Artairem. Když mě viděla, hned si ke mně sedla a začala mě utěšovat. Art tam tak stál mezi dveřmi a pozoroval nás.
Po chvilce do pokoje přešel nějaký neznámý kluk. Neřekl nám svoje jméno, ale byl z něj cítit alkohol. Taky se mě snažil uklidnit. Pak mi dal nějakou skleničku a já jí bez problému kopla do sebe. Bylo to hořký a chutnalo to divně. Nic takového jsem nikdy nepila. Trochu mě to uklidnilo. Jul, celá vsteklá někam, někam odešla, a nechala mě tam s tím divným týpkem. 
 Po chvilce se v pokoji "vystřídali". Já, celá unavená od pláče, jsem si lehla na postel. Jul se šla ještě za dveře rozloučit s Artem, ale než se stihla vrátit usnula jsem. 

Probudila jsem se po nějaké době. Rozhodla jsem se že udělám zápis do deníku, aby se mi alespoň trochu ulevilo. Docela to pomohlo. Teď už si ale půjdu lehnout. Musím se z toho vyspat. Snad zítřek bude lepší.