Po dlouhé době jsem se konečně dokopala k tomu,abych napsala nějaký ten zápis. Nejprve asi shrnu to, co se stalo za celou tu domu co jsem neudělala zápis.

Už někdy na začátku školního roku se Jul rozešla s Artem. Nebyla na tom moc dobře. Ještě ten den se Jul zkácela k zemi a při tom se praštila do hlavy o lavičku. Ztratila paměť. Myslela si že je rok 1997. Chuděra se sekla o 2 roky. Nepamatovala si ani mě. Když jsem se Artovi nějak snažila vysvětlit, že je Jul na ošetřovně, snažil se to celé hodit na mě. Neměl ani ponětí jak to pro mě bylo těžký. O to těžší pro mě bylo to, že jsem neměla skoro žádnou podporu. Přece jen Jul byla na ošetřovně a Andyho jsem bůhví proč od začátku roku neviděla. Ale dost mi pomohla Annie s Alice, když se mě zastaly a pak snažily nějak rozptýlit. Když jsem po nějaký době viděla Andyho, ležel na schodech kousek od Mrzimoru a byl v bezvědomí. Uklouzl po něčem. Byl to pro mě šok a nechtěla jsem to zažít celý znovu. Naštěstí byl v pořádku. Akorát mi neřekl kde byl přes Vánoce, Silvestr,Valentýna a všechny ostatní školní dny.

Pak už se konečně dostáváme k dnešnímu dni. Jako většinu dní ve školním roce jsem i ten dnešní skoro celý prospala. Když jsem se tedy konečně probrala tak vedle mě ležel dopis. Sedla jsem si, otevřela obálku a začala číst. Nestačila jsem se divit. Byl od nějakého tajného ctitele. Prý kolem mě chodí a chce si se mnou promluvit. Zeptala jsem se Jul,jestli o někom neví. Taky nevěděla. Chtěla něco podniknout a protože jsme nevěděly co, šly jsme do spolky. Sedly jsme si ke stolu k nějakému klukovi. Mohlo mu být tak 16 a řekl že se jmenuje Carl.Nějak přišla řeč na zkoušky. Řekla jsem mu že nejspíš asi budu opakovat ročník. A tak mi nabídl doučování. A tak jsme šli do kuchyně. Přišlo mi to vůči Jul docela hnusný, ale já doučování vážně nutně potřebuju.
Šli jsme tedy s Carlem do kuchyně. Než jsem si začala cokoli psát, tak mi řekl že ten dopis psal on.Nevěděla jsem co mu mám na to říct. Občas jsem ho vídala na koleji a připadal mi celkem fajn, ale opravdu jsem nevěděla že se může stát i tohle.
Dopsala jsem si tedy od něj látku a začali jsme procvičovat úplně včechna kouzla. A tím myslím opravdu ÚPLNĚ všechna.
Po chvilce procvičování jsme si řekli, že si dáme menší pauzu. Povídali jsme si a najednou ke mně přišel. Sundal si sako a pak i košili. Všimla jsem si jizev na jeho hrudi. Řekl, že sám neví od koho ty jizvy má, ale že ho to strašně bolelo. Bylo mi ho líto, tak jsem mu ukázala svojí malou jizvu na čele z prázdnin. K té jizvě jsem nepřišla tak děsivým způsobem jako on, ale to mi bylo jedno.
Dál jsme si normálně povídali, tak přeskočím k té "zajímavější" části. Políbil mě! Vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Ztuhla jsem a nakonec se poddala kouzlu jeho polibku. Vím že to může znít divně od někoho komu je teprve 13, ale líbá fakt pěkně. Možná to bude taky tím, že mě ještě nepolíbil nikdo jiný než Andy.

Když už bylo po večerce, vrátili jsme se zpátky na kolej a dáll procvičovali kouzla. Řekl mi i jaká kouzla se mám ještě doučit. Řekl mi že to zvládnu. Jsem ráda že mi vtolik věří, ale to ještě neví jaké já jsem nemehlo. 
Po nějaké době jsme byli oba už unavení. Ještě než se se mnou rozlučil, odběhl si do pokoje. Když se vrátil držel něco za zády. Vůbec jsem netušila co by to mohlo být. Klekl si přede mě a dal mi růži. Úplně jsem cítila jak začínám rudnout. Kdy já vůbec naposled dostala nějakou květinu? To už ani sama nevím. Jediný co vím je, že mi ji dal Andy když se mi za něco omlouval.
Pak už mě jen naposledy políbil, objal a poprál dobrou noc. Hned jak jsem přišla na pokoj dala jsem růži do vázy. Neůmůžu jí přece nechat uschnout.

Dnešní den byl opravdu krásný.