Já, preper – na co se připravuji.
Uplně na začatku se zamyslím nad tim, co preperství znamená a co se dá vlastně očekávat. Připravovat se lze na situace občas se vyskytující i dnes, ty jednodušší (zůstanete na dálnici v zácpě přes noc v zimě), a ty složitější (jako jsou třeba povodně).
Ale pak jsou situace, na které nejsme zvyklí nebo které jsme ještě nezažili.
- Společnost se bude rozpadat postupně.
- Stane se okamžitá zásadní změna
Jsem hluboce přesvědčen, že první, ne druhá varianta je realita dnešního prepera. A na tu se budu soustředit. Ta druhá přijde. Možná zítra, možná za deset let a měli bychom na ni myslet. Ale pro mě, i když jsem na takovou variantu slušně připraven, není ta hlavní.
Myslím, že tohle vidíme v přímém přenosu. Mě osobně překvapilo, kolik toho západní společnost vydrží, já jsem čekal větší a rychlejší sešup. Pavel Šik, vynikající ekonomický analytik, mi vysvětlil mechanismy, které právě rozpad zpomalují a nechci je zde rozebírat. Doporučuji ho sledovat. Ale postupný pokles životní úrovně i kvality žití je. Zkoušeli jste sehnat na venkově doktora po přestěhování? Nejsou. Zubaře? Vtipkujete? Jak daleko to mám do nemocnice, když v okolí zrušili nemocnice v menších městech? Ano, pořád ještě jezdíme na dovolené do Chorvatska nebo Egypta, ale nové auto si asi rozmyslíme.
Jak se asi bude projevovat zhoršování situace a tedy na co bychom měli být připraveni TEĎ?
- Organizované vypínání elektřiny. Prostě dopoledne máte být v práci, tak vám doma elektřinu vypnou, protože jí nebude dost. Tohle nás čeká zcela jistě v průběhu jednotek let a nedá se to změnit. Protože vypnuté jaderné ani uhelné elektrárny nemají kouzelné tlačitko, kterým je zapnete, až politikům dojde, že zelené šílenství lidi nezahřeje. Německo své jaderné elektrárny vypnulo. Anglie vypnula poslední uhelnou lektrárnu před pár týdny. Stav francouzských jaerných elektráren je alarmující. Rakousko má sice spoustu vodních, ale dováží tu ošklivou z Temelína, proti kterému protestuje, už roky. My plánujeme vypnutí uhlí během pár let, vláda předpokládá nutnost dovozu elektřiny v roce 2027. Slunečníky a větrníky jaksi slunečníkují a větrníkují podle svého uvážení, zatímco topit potřebujete DNES a TEĎ. A Evropa vesele nutí své obyvatele přejít na tepelná čerpadla. Pán Bůh s námi!
ODKUD chceme tu elektřinu dovézt?!?
- Voda. I ta potřebuje elektřinu. Praha má vodu převážně z Želivky; bez elektrických čerpadel ji asi budeme nosit v kýblech. Snadno se může snižovat kvalita vody – viz rozvojové země. Naše želudky na to nejsou připravené. Vzpoměňme epidemii v Praze 6. Až vodárny zaměstnají ty zahraniční inženýry, pravděpodobnost "nehod" se dost zvýší.
Připomenu, že studie magistrátu o pražském blackoutu z roku 2014 je tristní; matně si pamatuji, že magistrát má k dispozici cisterny na vodu pro 600.000 lidí. Zbylý půl milion má smůlu.
- Nedostupnost zboží. Čipy vyrábí jen pár továren na světě, převážně na Tajwanu. Neodtatek už jsme zažili, tisíce aut na parkovištích okolo automobilek pamatujeme pár let zpátky. Čipy jsou ve všem. Příčin může být spousta.
- Málo plynu. Trubky ze západu na východ pro LNG zatím nemají dostatečnou kapacitu (najděte si články Ivan Noveský, který ty plynovody stavěl). Stačí tuhá zima. Ledaže by Němci zastavili svůj průmysl.. Slyšíte tu pitomost?
- Zhoršení zdravotní péče. To sledujeme v přímém přenosu. Objevily se konspirační teorie, že vám lékař může předepsat lék podle věku. Jste-li staří, už se to nevyplatí. Uvidíme, čas ukáže, jestli je to konspirace. V každém případě nám alespoň EU dovolí vytvořit balírnu penicilínu. Vyrábět ho nesmíme, to je fuj fuj. To bychom museli být Pfitzer.
To znamená, že je daleko méně pravděpodobná situace – a nedá se odhadnout kdy, i když Ukrajina a Izrael to mohou změnit v příští hodině – kdy vezmeme své batohy a vydáme se někam pryč. Přičemž vidím, že tímto směrem se vede většina diskuzí. Ukázkou byl i můj článek o zbraních – diskutující hodně předpokládali prepera v pohybu s odpovídající zbraní, zatímco daleko pravděpodobnější je zhoršení bezpečnostní situace a obrana v našem bydlišti proti zlounům, kdy ale policie pořád ještě (byť mizerně) funguje.
Scénáře katastrofické mohou přijít neočekáveně a my bychom se na ně měli připravovat postupně; ani Řím nebyl postaven za den. Když jsem před lety začínal. Udělal jsem si seznam. Jen jídlo, které bych chtěl pro svoji rodinu mít, bylo za vyšší statisíce. Zbraně a vybavení mi vyšlo ke dvěma miliónům. Zdálo se to nemožné.
Nedal jsem se odradit.
Problém je, že spousta preperů se před okolím odrovná tím, že hodně mluví o katastrofě. Za letního dne, poté, co jste si venku dali kino a večeři – řekněte sami, nepřipadáte si i vy sami jak blázni?
Zažil jsem si obojí – jak pocit přicházející katastrofy, že už se něco musí stát, bál jsem se, co když to přijde zítra a já pro své blízké, za které cítím zodpovědnost, nebudu připraven.
A stejně jsem zažíval, zvláště tohle léto při krásném počasí, že je to vlastně nesmysl, čertík mi šeptal do ucha "podívej, jak je krásně, tenhle svět přece nemůže skončit". Ten hlásek mi to našeptával v situaci, kdy mohla se slušnou pravděpodobností za pět minut dopadnout jaderná hlavice.
Přesto ten hlas byl lákavý a té krásné písničce je snadné podlehnout. Část mého já by to chtěla. Ale realita je realita, svět kašle na to, jak bych ho chtěl já.
Tedy to znamená, že se soustředím na postupné změny, jen vždy vše dělám s tím, aby to bylo funkční řešení i při postapu. Prostě zvyšuji svou soběstačnost jak v malých věcech, jako je lékárnička na opasku, když vyrazím s vnukem, tak v těch velkých, jako je nezávislot v dodávkách čehokoli od státu. A VŽDY přemýšlím, jak bych dané řešení mohl používat už dnes.
Jednak se tím něco naučím, jednak zvednu užitnost řešení.
Dáma mého srdce mě začala brát vážně poté, co zažila v samoobsluze v Praze boj o poslední chleba. Jo, lidi se skoro poprali. Přišla domů a s očima navrch hlavy mi vykládala, co může způsobit davová psychóza v momentě i jen zdánlivého ohrožení.
V krizových situacích se lidé chovají jinak.
Preperství je, podle mého názoru, o schopnosti řešit nezvyklé situace. Ano, pokud máte správné vybavení, je to snazší. Ale jde o to najití a dodání řešení, nejlépe organizovaně, ale v konečném důsledku jakkoli. Krizové situace vyvolávají kritické reakce.
Musíme si poradit v lese sami, ale naprostá většina složitých situace bude za přítomnosti dalších lidí – členů rodiny, komunity, zlounů..
Proto se domnívám, že nejdůležitější pomůcky prepera jsou mozek, nastavení mysli, dovednosti, schopnost komunikace, dobrá fyzická kondice a silné lidské vazby s okolím.
Z mých článků už snad víte, že materiální zabezpečení nepodceňuji, přesto se v budoucnu budu zabývat i touto tématikou.
Jak to vidíte vy?