Jedná se o období ,které znáte z epizody Zrcadlo,zrcadlo ze série TOS. Paralelní Kirk se již vrátil z naší známé Enterprise do své dimenze a následující události si již přečtěte sami. Pokud vám bude připadat, že mé postavy mají cosi dobrého,tak vězte,že každý dobrý člověk má v sobě zlo a tudíž i jejich zrcadlové protějšky mají své "dobré momenty".




Uplynuly dva dny od návratu Terranského výsadku z paralelní Enterprise ,náležící k Federační hvězdné flotile.
Jak zvláštní -dvě stejné lodě,napohled stejná posádka a přitom v mnoha ohledech tak odlišná.......
Kapitán Kirk,velitel ISS Enterprise ,nejrychlejší hvězdné lodě Terranského impéria,seděl ve své kajutě-vyzdobené různými válečnými trofejemi .
Vlna plavých vlasů mu padala do čela ,které se teď momentálně krabatilo vztekem .
Jeho světla oříškové oči metali blesky př vzpomínce na ponížení,které zažil on a jeho výsadek po transportu na zrcadlovou NCC Enterprise.
Byli uvězněni a ta slabošská hloupá posádka v čele s jejich prvním důstojníkem si je prohlížela jako exotická zvířata.
Když následně zjistil,že jejich výsadek byl zde a to dlouhou dobu bez podezření,a dokonce jim jeho první důstojník pomáhal při transportu zpět......
Kirk zvláště při této myšlence zatnul pěsti.
Spock,jediný komu se na této lodi dalo jakž takž věřit,z nepochopitelných důvodů pomůže jakýmsi zvráceným cizincům a ještě má tu drzost ,aby se s ním dohadoval o rozkazech týkajících se Halkanů.
Však si to také náležitě odpikal v "kóji bolesti".
Kirk se znovu zachmuřil,při vzpomínce na Spockův vyčítavý pohled ,který k němu z kóje vyslal.
Většina posádky už mučící nástroj několikrát vyzkoušela ,ale Spock měl tu "čest " poprvé.
Stál tam nehnutě s přivřenými víčky a jen lehký záchvěv řas prozradil ,že kóje působí i na něj.
Kvůli jeho odolnosti nechal Kirk nastavit stupnici na maximum
To by složilo každého příslušníka posádky během pár sekund ,ale jeho vulkánský zástupce tam stál nehnutě celé dvě hodiny,dokud se nezhroutil.

Mezitím Kirk ze svého vzteku již vystřízlivěl a s překvapením zjistil,že nechat působit bolest svému prvnímu důstojníkovi je pro něj dost nepříjemné.
Ba co víc,uvnitř se mu to natolik příčilo,že měl sto chutí přerušit to děsivé divadlo.
Nemohl by si pochopitelně před svou posádkou dovolit tu slabost a tak raději odešel do kajuty a hodlal si vybít vztek na prvním člověku,kterého spatří.
Marléna.
Tmavovlasá,štíhlá a přítulná,s velkými ambicemi a sladkými rty ,připravenými vždy ochotně potěšit svého kapitána mu přicházela v ústrety.
Doslova k němu přitančila se sklenkou šampaň ského v ruce ,aby spolu oslavili jeho návrat na loď.
" Co se děje ,Jime?" zatvářila se soucitně a chtěla ho pohladit po tváři.
" Nic!" zavrčel Kirk a odstrčil ji stranou ,až nápoj ve sklenici vyšplíchl na zem.

Marléna se zprvu zatvářila uraženě, ale pak k němu zezadu přistoupila a objala ho.
"Jime, svěř se mi.Víš, že mi můžeš věřit..." zašeptala sladce a zasypávala jeho krk drobnými polibky.
"Řekl jsem ti,abys mi dala pokoj,nemáš nic lepšího na práci?" utrhl se Kirk ,ale hlavou se mu honilo jen:
- můžeš mi věřit,můžeš mi věřit- a obraz Spocka v kóji bolesti s chvějícími se řasami.

Chtěl ty myšlenky potlačit, nechápal proč vůbec přemýšlí o něčem tak bezvýznamném jako je potrestání jeho prvního důstojníka,ale nešlo to.
Aby se zbavil toho tlaku, otočil se k Marléně a poddal se jejímu laskání.
Marlena klesla na kolena a přitisla hlavu k Jimovu rozkroku.Pak ho jemně uchopila ze stehna a zuby mu začala rozepínat poklopec kalhot.
Kirk nezúčasněně stál a tiskunul jí blíž.
Jeho myšlenky na Spockovu bolest se pomalu rozptylovaly a přesně toho chtěl dosáhnout.
Marleně se zatím podařilo odepnout kalhoty a pomalu,takřka profesionálně začala pomalu olizovat kapitánovu chloubu.Kirk zaklonil hlavu a tisknouc její hlavu blíž ,začal se pozvolna uvolňovat až přestal myslet na ty nepříjemné věci,které ho pronásledovali .
Cítil rozkoš,větší a větší ,až začal tlumeně vzdychat.
Marlena ,spokojená s průběhem situace,zašeptala :"Jime,miláčku...." a přivinula se k němu,postupně se zvedajíc,aby ho políbila.
Kirk,zhluboka oddechujíc, se přisál k jejím rtům a pocítil horkost její vzrušené pokožky.
Začal jí hladově líbat a přitom z ní rychle strhával lehké vzdušné šaty.Oči měl zavřené a ruce se mu třásly nedočkavostí.
Prudce jí stáhl na pohovku a otočil jí na břicho .
Její černé vlasy shrnul kolem krku a nasměroval se k jejímu zadečku.
"Ach ,Jime" zašeptala Marlena , ale Kirk už zasouval svůj pyj zezadu do ní.
Cítil stále větší vášeň a začal přirážet rychleji a rychleji.
Pocítil extázi a široce rozevřel oči.
Černé vlasy na polštáři a tlumené vzdechy způsobily, že zapojili i jeho podvědomou fantasii a on rozechvělou rukou drsně chytil její husté vlasy a prsty se nečekaně dotkl jejích malých uší.
V té chvíli pocítil závrať a sotva slyšitelně zašeptal : "Spocku!"
Hlavou mu prolétl obraz jeho vulkánského důstojníka, hledícího na něj přimhouřenými oči zpod závoje hustých černých řas a zvedající šikmé obočí .
Na moment si představil, že tělo,které se pod ním svíjí touhou je jeho, štíhlé a silné , s bledým nádechem a on jej drtí mocným objetím.
Vzápětí nato vyvrcholil a zhroutil se do přikrývek s jeho obrazem vtisknutým pevně do mysli.

- - -

Byla hluboká noc, Marlena již odešla a on stále zíral do tmy.
To snad není možné - opakoval si posté - to snad není možné.
Obraz Spocka, hledícího na něj z kóje zvláštně vyčítavým pohledem zesílil a Kirk měl pocit, že se snad zblázní.
"Musím ho vidět" bušilo mu do mozku," musím....."
Vstal a nepřemýšlíc o důsledcích, vyšel ven do spojovací chodby.
Před jeho kajutou se zarazil a uvědomil si nesmyslnost svého počínání.
Už už se chtěl obrátit a vrátit se zpět, když se dveře otevřely a vyšel Spock.
Zarazil se a zprudka pohlédl na Kirka.
Tomu se , při pohledu na vyčerpanou bledou Spockovu tvář , rozvířily myšlenky a on , neschopen pohybu jen zíral do jeho tmavých očí.
Spock, zpočátku zmaten, se rychle opanoval , narovnal a nasadil si tu nejneproniknutelnější masku, jaké byl schopen.
Kývl hlavou směrem k výtahu a pronesl: "Kapitáne, za 4 minuty začíná má směna na můstku."
Kirk se vzchopil a chabě se otázal: " Jste schopen služby?"
Spock jen povytáhl obočí a chladně pronesl: "Jsem zcela v pořádku."
Pak prošel kolem Kirka a odcházel pevným krokem k turboliftu, zanechávajíc za sebou svého kapitána.
Kirkovi zamrzla na rtech všechna slova, která chtěl vyslovit a zůstal jen pocit obrovské prázdnoty a velký knedlík, dusící ho v krku.
Stál v ztemnělé chodbě a cítil , kterak mu z pod řas vyklouzla slza, která se vzápětí vpila do jeho kapitánské uniformy terranského impéria.
"On mi to nikdy neodpustí," uvědomil si " již nikdy..."


konec