Život po smrti - 53.kapitola
7. 12 2009 | 23.04
Život po smrti
53. kapitola
Zavřel jsem se u sebe a lehnul si na postel. Koukal jsem do zdi a dumal nad tím, co tady teď budu dělat, když se mnou nikdo nemluví. To přemýšlení mi dalo tak zabrat, až jsem z toho usnul.
Vzbudilo mě zaklepání na dveře. Nespal jsem tvrdě, hned jsem otevřel oči a posadil se. ,, Ano? " Čekal jsem Jenny, třeba mi odpustila. Ale ta postava ve dveřích mi skoro vyrazila dech. Jako omámený jsem se postavil a nebyl schopný slova. ,, Vy mě ani nepozdravíte? " zeptala se Isabel a zadívala se mi do očí.
,, Já .. já .. samozřejmě .. dobrý den, ale .. co tu děláte? " vydechl jsem překvapeně a celým tělem se mi rozléval zvláštní hřejivý pocit. Isabel se chvíli dívala do země, pak zas zvedla hlavu a pípla. ,, Byla za mnou Jenny. " Jen co to dořekla úplně mi vyschlo z krku a měl jsem problémy s dýcháním. V hlavě se mi vybavilo, o čem všem jsme tu s Jenny mluvili. A ona teď mluvila s Isabel. A ta přišla. Přišla za mnou, i když spolu nemluvíme. To znamená, že k tomu měla nějaký vážný důvod. Proboha co jen jí ta Jenny řekla? Pocity se ve mně střídaly jako na horské dráze. Bylo mi vedro, pak zase zima. Isabel už zase koukala do země. Zhluboka jsem se nadechl a zamumlal ,, A .. co .. co vám řekla? "
Isabel si strčila pramínek vlasů za ucho a pak zašeptala. ,, No .. že prý mi musíte něco důležitého říct. Mě .. mě se sem vůbec nechtělo, ale ona naléhala, že prý je to hrozně důležité a vůbec to nepočká. " Oddychl jsem si. Naštěstí jí to neřekla. Ale poslala jí sem, abych jí to řekl sám. Tak nevím, co je lepší. A Isabel na to čeká. Tedy .. čeká na něco důležitého. Jenže já si nejsem jistý. No .. vlastně jsem si jistý tím, co k ní cítím, ale nejsem si jistý tím, zda chci, aby to věděla.
Co budu dělat, když mě odmítne? Co když se Jenny šeredně mýlí a Isabel je zamilovaná do Douga? Jak se s tím vyrovnám? A potom je tu taky otázka, co by bylo, kdyby mé city opětovala? Co bude potom? Hlavou se mi honily všechny tyhle otázky a já na ně neuměl najít odpověď. Isabel začala být netrpělivá. No tak, Michaeli, děje se tedy něco? Chcete mi opravdu něco říct, nebo si ze mě vy i Jenny jen děláte legraci? Protože abyste věděl, na to já vůbec nejsem zvědavá! " Už začínala zvyšovat hlas. Bylo mi jasné, že se z toho nevyvlíknu a že jestli jí nechci nadobro ztratit, měl bych konečně promluvit. Ale Jenny si může být jistá tím, že až tohle skončí, vlastnoručně jí zaškrtím. Takhle mě obejít a jednat za mými zády.
Isabel už toho asi měla dost, protože se otočila k odchodu. Na poslední chvíli jsem jí chytil za ruku. ,, Isabel .. ne .. Počkejte .. já .. Jenny si nedělala legraci. Je tu opravdu něco, co bych vám chtěl říct. A vážně je to moc důležité. Alespoň pro mě. "
Isabel zase stáhla ruku z kliky a s očekáváním se na mě podívala. Nadechl jsem se, pevně zavřel oči a rozhodl se, že to udělám.
A teď můžete přemýšlet nad tím, co Michael udělá 