Život po smrti - 55.kapitola
8. 12 2009 | 22.06
Život po smrti
55.kapitola
,, Cože??! " vykřikla Jenny, až jí přeskočil hlas. ,, Co tím jako myslíš? Jak, že si jí to nedokázal říct?! " Zklamaně se na mě podívala. ,, Jenny já nemůžu. Prostě .. dáme tomu ještě čas, jo? Ono se to třeba nějak vyvine samo. " Snažil jsem se přesvědčit jí a vlastně i sám sebe. Jenny vrtěla hlavou. ,, Ty si blázen. Jak dlouho chceš ještě čekat? "
,, Jenny, prosím .. prostě to nech být, ano? " prosil jsem jí a upínal na ní nešťastný pohled. Slitovala se nade mnou a povzdechla si. ,, Já z tebe zešílím, ale jak chceš. Když se chceš radši dál užírat nevědomostí nad tím, jestli tě má ráda, nebo ne, tak prosím. Já už se dál snažit nebudu. Teď musíš bojovat sám, protože já už za Isabel nepůjdu. Měl bys vidět ty pohledy, co na mě házela. Myslím, že jí vadím ze stejného důvodu, jako tobě Doug. " Mrkla na mě a usmála se.
V tu chvíli jsem si vzpomněl na tu hloupost, co sem kváknul před Isabel. Můžeme se přeci přátelit všichni čtyři. ,, Jé, no víš, Jenny, jak bych ti to jenom řekl. My .. my jsme se s Isabel domluvili, že .. že budeme zase přátelé a .. " ,, No to je skvělý, aspoň něco. To je dobrý začátek. " skočila mi jenny do řeči a zaculila se. Mě zas úsměv zamrzal na rtech. ,, ... a že abychom se zbytečně nehádali, tak budeme přátelé všichni čtyři. " Domumlal jsem a sklopil hlavu, abych se jí nemusel dívat do očí. ,, Eh? " hlesla Jenny a já se na ní chtě nechtě musel podívat. ,, Jenny já vím, že se ti do toho nechce, věř mi, že já taky nijak nestojím o konverzace s Dougem, ale nechci ztratit Isabel. Můžeš to pro mě prosím udělat? "
Jenny se zamyslela. ,, Ale nebude to zadarmo, něco za to chci. " Trošku mě tím překvapila. ,, A co by to mělo být? Já toho moc nemám. " Jenny se šibalsky usmála. ,, Chci za to soukromý koncert. Nebo alespoň jednu písničku. Jen pro mě, půjde to? " Vykouzlil jsem na tváři úsměv od ucha k uchu. ,, To víš, že to půjde. Zazpívám ti jich třeba deset. Moc děkuju Jenny. Díky, díky, díky! " Popadl jsem jí do náruče a zatočil se s ní. Jenny se smála ,, Tak dost ty blázínku. " Pustil jsem jí na zem a pořád se na ní zářivě usmíval. Jenny mi poslalo samo nebe. A věřte mi, že to myslím doslovně. Ona je prostě anděl.
Jak jsme se domluvili, tak to taky bylo. Všichni čtyři jsme se spolu bavili v rámci možností. Nevím, jak to řekla Isabel Dougovi, ale dle jeho otráveného výrazu soudím, že z toho nebyl zrovna dvakrát odvázanej. No co .. já taky ne.
Ale hlavní bylo, že jsme se na sebe s Isabel zase usmívali. Občas, když nám vyšlo trošku času a nemuseli jsme na zem, tak jsem chodil já k ní, nebo ona ke mně. Dokonce se i docela spřátelily s Jenny.
Nezapomněl jsem, co jsem Jenny slíbil. Jednou, ke konci srpna jsem k ní zašel. ,, Jenny? Máš chvilku čas? " dělal jsem záhadného a čekal, co mi odpoví. ,, No to víš, že mám čas. Copak bys potřeboval? " usmála se na mě a s očekáváním na mě hleděla. ,, Potřeboval bych ti dát, co ti dlužím. " Jenny tomu nejdřív nerozuměla, ale po chvilce se jí v očích zablýsklo pochopením. ,, Á tys mi přišel zazpívat, viď? A smím si vybrat? " zajásala. ,, Smíš. " Přikývl jsem a čekal, co si na mě vymyslí. Jenny si položila ruku na čelo a nahlas přemýšlela. ,, Hmm .. tak co bych chtěla asi tak slyšet? .. Už to mám! " vykřikla, až jsem nadskočil. Jenny se zaculila. ,, No, co hopsáš, mám radost, že už vím. Víš ty vůbec, jak je to těžký, vybrat jen jednu písničku, když bych nejraději slyšela všechny? " Začalo mi být horko a hořely mi tváře. ,, Jenny, nech toho prosím a už mi řekni, co chceš slyšet. Ty si ani neumíš představit, jak je to pro mě těžký. " Jenny se mi smála. ,, Já vím, ta náš stydlínku. Dobře, tak já už tě nebudu dál trápit. Chtěla bych, abys mi zazpíváááál .. " Protahovala a já čekal, co z ní nakonec vypadne.
tak schválně, jakou si Jenny asi vybrala ? 