12. 12 2009 | 21.39
Život po smrti
59.kapitola
,, No co je to? Co to má znamenat? " slyšel jsem nad sebou pobavený hlas. Nechápal jsem, co se děje, myslel jsem si, že je to sen, tak jsem se ani neobtěžoval s odpovědí, dokud se mnou Isabel nezatřásla. Příšerně jsem se jí lekl. ,, Co tu děláte?! " vykřikl jsem a ona se rozesmála. ,, No to snad není možný, tys to všechno zaspal. " Chvíli jsem na ní mžoural a pak se mi konečně rozsvítilo. Vzpomněl jsem si, co se dělo, než jsem usnul. ,, Ježiš promiň. Už si vzpomínám. " Isabel se usmála. ,,No ty si vážně dobrej, tak mě ženeš umýt a sám si tady chrníš jako miminko. Mimochodem, víš, že se i ze spánku usmíváš? " Nevěděl jsem, co jí na to odpovědět, tak jsem jen zíral do prázdna. Isabel zavelela. ,, No, tak už jsi vzhůru, takže alou do koupelny! " Až teď jsem si uvědomil, že tu nade mnou stojí jen v mojí košili, která je jí roztomile dlouhá. Pramínky mokrých vlasů jí nezbedně padaly do obličeje a ona si je pokaždé nevědomky zastrčila za ucho. Pozoroval jsem jí a na okamžik jsem měl nutkání jí políbit. Odhodit všechen stud stranou a udělat, co mi poroučí srdce. Přestat na chvíli přemýšlet. Už jsem se odhodlával ..
,, Halo ospalče! " Zavolala na mě Isabel, protože při mém přemýšlení jsem jí vůbec nevěnoval pozornost. Ačkoliv se mi ani trochu nechtělo, vyhrabal jsem se z peřin a naklusal do koupelny. Při pohledu do zrcadla jsem se zhrozil. Oči napuchlé nevyspáním, na nose šlehačka a vlasy slepené jahodovým krémem. ,, No nazdar. " zhodnotil jsem svůj zjev a rychle zaplul do sprchy. Byl jsem utahaný. A není se čemu divit. Nejprve takové nervy, když jsem musel zpívat pro Jenny, pak několik hodin náročné práce, jen okamžik spánku a následně úžasná oslava narozenin. Voda byla pro mé znavené tělo jako něžné pohlazení. Byl jsem tam dost dlouho, tak jsem si myslel, že už tady Isabel nebude. Když jsem ale zabalený v županu vylezl z koupelny, viděl jsem, jak spí zachumlaná u mě v posteli. Deku měla vytaženou až pod bradu a pevně jí držela rukama. Klidně oddychovala a mě bylo líto jí budit. Chvíli jsem nad ní stál a přemýšlel, co mám udělat. Ale no co, tohle už máme přeci za sebou. Moc dobře víme, že se do té postele vejdeme oba.
Sundal jsem si župan a v pyžamu jsem si co nejtišeji a nejopatrněji lehnul k ní. Zavrtěla se a chytla mě za ruku. Musel jsem se usmát. Ve spánku vypadala krásně. Neodolal jsem a lehoučce jí pohladil po tváři. Usmála se. Položil jsem hlavu na polštář a se spokojeným vydechnutím usnul jako mrně.
,, Isabel?" zavolal jsem rozespale ráno, když se ozvala nějaká rána. Mžoural jsem na ní, jak do ruky bere své oblečení. ,, Ahoj, promiň, nechtěla jsem tě vzbudit. Ale je už ráno, měla bych jít k sobě. "
Kýval jsem hlavou. ,, Aha. Kolik je? " Isabel se zaculila ,, No, to by si neuhodnul. Je už půl jedenácté. " Sednul jsem si ,, Už? Páni, spali jsme hrozně dlouho. Tak ahoj! " Zavolala jsem na ní ještě, když mizela ve dveřích. Zamávala mi a zavřela. Já jsem sebou plácnul znovu na polštář a přemýšlel, jestli bych třeba nemohl dostat volno, když mám dnes ty narozeniny.
Těžkly mi víčka, když se rozrazily dveře a Jenny skočila na postel vedle mě. ,, No teda, co jsem to viděla? " Protáhl jsem a s povzdechem se zase posadil. ,, Co si viděla? " Jenny se zasmála ,, Jen se nedělej ty tajnůstkáři. Viděla jsem Isabel odcházet z tvého pokoje. Teď ráno. A měla na sobě jen tvou košili. Takže? Co bylo v noci? Spali jste spolu? " Oči jí zasvítily zvědavostí a mě z té její otázky polilo horko. Ta holka je neuvěřitelný živel. Vytřeštil jsem na ní oči a vyjekl. ,, Jenny! " Podivila se. ,, No co je? Nezapomeň, že jestli k něčemu došlo, tak je to taky moje zásluha. Tak co teda? Spali? " Koulil jsem očima a nemohl uvěřit vlastním uším, že se mě na to ptá. ,, Proboha Jenny! Ne, nespali. A i kdyby jo, vyprávět ti to určitě nebudu. "
Jenny se urazila. ,, No no, tak se hned nečerti. A co tu teda dělala? " ,, Ty si vážně hrozně zvědavá! Co by tu asi tak dělala? Normálně spala. Spořádali jsme celý ten dort a pak každý sám usnuli. " Při vzpomínce na to, jak jsme se přecpali, se zase ozval můj bolavý žaludek.
Jenny se smála na celé kolo. ,, No to mě podrž. Já ti to tu tak připravím, nemusel jsi udělat skoro nic, krom toho, že bys jí řekl pravdu o svých citech a ty se místo toho přecpeš k prasknutí a usneš! "
,, Nech si toho, jo? Náhodou jsme si to oba moc hezky užili a taky si tykáme. A navrhnul jsem to já sám, abys věděla. Tak do mě pořád nerýpej. Nech mě, ať si tu můžu v tichosti trpět nad zkaženým žaludkem. " Jenny pořád ještě cukaly koutky, ale nakonec se slitovala. ,, Přinesu ti čaj, bude ti po něm líp. " Praštil jsem sebou zpátky do peřin, přetáhl si deku přes hlavu a během minuty usnul. Zdál se mi zvláštní sen.