3. 01 2010 | 10.59
Život po smrti
73.kapitola
Zlehoučka jsem zaklepal na dveře, které se hned otevřely. ,, Dougu! Už jsem ti jasně říkala, že nic víc .. Aha, to jsi ty, zlato. " Isabelin naštvaný hlas se rázem změnil na sladký. Usmál jsem se na ní, ona mě čapla za mikinu a vtáhla dovnitř. ,, No konečně, moc se mi po tobě stýskalo. " zavzdychala a dlouze mě políbila.
Když mě pustila ze svého objetí, zazubil jsem se na ní. ,, Vážně se ti stýskalo po mě, nebo jen po mých ústech? " Isabel mě plácla do ramene. ,, Neprovokuj" To víš, že se mi chyběl celý. A co já tobě? Kde si vůbec byl tak dlouho? "
Posadili jsme se na postel a já si stáhl mikinu, protože už mi v ní bylo horko. ,, Nejdřív jsem spal a pak ze mě Jenny tahala informace. " odpověděl jsem po pravdě. Isabel pokyvovala hlavou. ,, Tak u tebe byla Jenny. Tady byl zase Doug a chtěl znát všechny detaily včerejší noci. " Pohladil jsem jí po ruce. ,, A byl úspěšný? " zajímal jsem se. Isabel se ušklíbla. ,, No .. promiň zlato, ale byl. Snažila jsem se, ale on mi nedal ani na chvíli pokoj a .. " Přiložil jsem jí prst na ústa ,, Pst .. nic se neděje miláčku. Jenny ze mě taky vytáhla i ty sebemenší detaily. Promiň. "
Usmála se na mě, přiblížila se k mému obličeji, lehce se otřela svým nosem o ten můj a zavzdychala ,, Odpuštěno lásko. "
Chtěla se ode mě zase odtáhnout, ale nepustil jsem jí. Mé rty vyhledaly ty její a mezi polibky jsem odříkával ,, To .. jsem .. moc .. rád .. taky.. ti .. odpouštím. " Lehce mi zkousla spodní ret a zadívala se mi do očí. ,, Ale jednu věc ti odpustit nemůžu. "
Tím mě zmátla. Trošku jsem se od ní odtáhl a zamrkal. ,, A co? " zeptal jsem se vyjukaně, že jsem zas něco pokazil. Isabel s úsměvem zavrtěla hlavou, za košili si mě přitáhla na sebe a položila se se mnou do postele.
Ležel jsem nad ní, opřený o lokty a ona mi do ucha zašeptala. ,, Jsi rozkošný, ale nemůžu ti odpustit, že si mě tu nechal tak dlouho samotnou. "
Začal jsem se cítit nesvůj. Ale jen do té doby, než mi vyhrnula košili a prstem mi přejela po břiše. Po celém těle mi přeběhl mráz.
Abych vám pravdu řekl, přijde mi, že co bylo dál, bych si už měl nechat jen pro sebe, ale je mi jasné, že byste mě ukamenovali. Takže .. ať je tedy po vašem. Že jste to vy, budu pokračovat, mám vás totiž rád.
Uch .. ani si neumíte představit, jak jsem teď kvůli vám nervózní.
Vyhrnovala mi košili výš a výš a bez ustání mi zlehka přejížděla rukou přes břicho. Sklonil jsem se k ní a letmo jí políbil na tvář. Mé dřívější odhodlání, nic neuspěchat, bylo ten tam.
Po polibku na tvář přišel polibek na čelo, na nos a posléze na oční víčka, která se pod dotykem mých rtů zachvěla.
Isabel se usmála a slabě vzdychla. Políbil jsem jí konečně na rty a můj jazyk si hrál a tančil s tím jejím. Jejich sladké dovádění ukončila Isabel, když se odpoutala od mých rtů a těmi nejjemnějšími polibky mi putovala přes krk až na hruď. Z toho, jak jsem se nad ní vzpíral na rukách, už mě bolelo celé tělo, tak jsem si sednul a Isabel si vysadil na klín.
Jen se na mě šibalsky usmála a začala mi pomalinku, knoflík po knoflíku, košili rozepínat. Zastavil jsem jí a schoval její dlaně v těch svých. Zkoumavě se na mě podívala a já jí to vysvětlil činem. Omotal jsem si její ruce kolem svého pasu a znovu jí vášnivě políbil, přičemž jsem jí prstem letmo přejížděl po stehně. Třásla se, ale mě bylo jasné, že zimou to rozhodně není. Schoval jsem si ruce pod její tričko a poté ho pomalu soukal nahoru. Jediným šikovným pohybem jsem ho z ní stáhl. V tu chvíli se přede mnou objevilo její svůdné tělo. Prstem jsem jí přejel od brady, přes dekolt až k okraji bokových kalhot.
Polévalo mě horko při pohledu na její hedvábnou kůži. A jak krásně voněla. Musel jsem jí to říct. Položil jsem jí ruku na záda a mírným tlakem jí donutil, aby se ke mně naklonila co nejblíž. Odhrnul jsem jí vlasy a špitnul. ,, Jsi nádherná, jako nic na celém světě. Můžu na tobě oči nechat. "
Pohladila mě po tváři a vrátila se k rozepínání knoflíčků na košili. Jenže najednou už to nebylo tak snadné. Prsty se jí třásly a rozepínání šlo tím pádem hodně ztuha. Zmučeně se na mě zadívala a já zjišťoval, že jsem od žádné ženy ještě nikdy tolik lásky nepocítil. Usmál jsem se, mrkl na ní a zkousl si spodní ret. V tu ránu, jako by se probudila ta drzá nezbedná holka, kterou pouštěla na povrch při hádkách.
Nadzvedla obočí, chytla mě za cípy košile a prudce trhla rukama od sebe. Knoflíčky se rozletěly na všechny strany. Zalapal jsem po dechu nad tou její náhlou změnou a měl trošku strach, co přijde dál, ale její zbrklost odešla tak rychle jak přišla. Políbila mě na krk a zašeptala ,, Promiň, pak ti to opravím. " její něžnost byla zpět. Lehce mě zašimrala špičkou jazyka na krku a ve mně vybuchoval ohňostroj rozkoše. Musel jsem přivřít oči a ruce křečovitě zarýt do deky, která byla namuchlaná u zdi za mnou, abych nevkřikl.
Isabel se zachichotala a zatlačila mě zpět do lehu na postel. Ležel jsem pod ní a ona mi držela ruce za hlavou. V tu chvíli jsem si myslel, že víc bezmocný už být nemůžu. Opak byl ale pravdou.
vydržte vydržte, během půl hodinky tu bude pokračování..jsem se večer nějak rozepsala, tak jsem to musela rozdělit na dva díly :D ..