Život po smrti - 118.kapitola
17. 02 2010 | 17.59
tenhle díl tu měl být včera, ale nestihla jsem ho přepsat .. tak možná dodám dnes ještě jeden ..ale nic neslibuju
Život po smrti
118.kapitola
Claudia zase klesla na židli a rozplakala se. ,, No to jsem tomu dala. Teď už se mnou nepromluví nikdy. " Isabel ke mně pořád upínala nechápavé pohledy plné otazníků. Políbil jsem jí do vlasů a posadil ke stolu. ,, Řekla jsem snad něco špatně? " ptala se otřeseně a pořád vrtěla překvapeně hlavou. Nedivím se jí. Takovouhle nikdo z nás Jenny nezná. Vždycky je klidná a milá.
,, Ne zlato, ty ne. To my. " společně s Claudií jsme jí vysvětlili, o co jde a ona koukala víc a víc vyjukaně. ,, Jste sestry? A ty si na ní křičela, že ti ukradla tátu? " zeptala se nazlobeně Claudie a ta se hned ohradila. ,, Ne ne, takhle přesně jsem to neřekla. " Isabel protočila oči. Věděl jsem, co tenhle její tón znamená. Claudie jí leze na nervy. ,, Ale podle toho co vyprávíš, to tak vyznělo. A chudinka Jenny to tak určitě i pochopila. Copak jste se oba dva dočista pomátli? Proč jste jí to vůbec říkali? " Isabel už začínala být naštvaná hodně.
,, Isabel nerozčiluj se .. podívej .. Claudia chtěla .. myslela si .. teda my jsme si mysleli, že má Jenny právo to vědět. Claudia to nechtěla takhle vyhrknout, jen byla nervózní. A mrzí jí to. Že jo? " vysvětloval jsem a podíval se s výhružným výrazem na Claudii. Chtěl jsem jí trošku ubránit před Isabeliným hněvem, ale popravdě jsem se sám musel hodně přemáhat, abych jí rovnou nezaškrtil. ,, Jo. Moc mě to mrzí. " pípla Claudia a pak se zeptala ,, Co teď? " její otázka byla velmi příhodná. Samotného by mě to zajímalo. Co teď budeme dělat? Kdepak je asi Jenny? Už se trošku uklidnila?
,, Půjdu jí najít a promluvím s ní. " rozhodl jsem a vstal od stolu. Isabel se taky zvedla. ,, Dobrý nápad, miláčku. Možná se na tebe teď zlobí, ale jinak tě má ráda a věří ti. Kde jí budeš hledat? " vyslovila nahlas otázku, která mi taky vrtala hlavou. Pokrčil jsem rameny. ,, To nevím, začnu třeba u ní v pokoji. " Isabel se pousmála, políbila mě a já odešel. Snad nebude na Claudii moc přísná. I když by si zasloužila dostat pár pohlavků. Jak jen mohla být tak zlá? Vím, že to nemá lehké, ale stejně ..
U sebe v pokoji samozřejmě nebyla a lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem to nečekal. Jediný, koho jsem tam potkal, byl Doug. Moc se mi sice nechtělo ztrácet čas tím, že mu budu vysvětlovat, co se stalo, ale on by mi mohl v hledání pomoci a taky .. Jenny je jeho přítelkyně, on je první kdo by měl vědět, co se stalo.
Když jsem mu dopověděl ten šílený příběh, byl Doug nazlobený. A právem. ,, Ona si snad nedá pokoj! Jenny je z ní úplně nešťastná. Zkoušela s ní několikrát začít znovu, vycházet s ní, ale ta protivná Claudie jí jen trápí! A do toho ještě tohle. " Chápal jsem jeho vztek, ale i tak jsem se snažil opět Claudii ospravedlňovat. Ani sám nevím proč. Možná je to tím, že ten její osud je mi až nepříjemně známý. Vím přesně, jak se cítí.
,, Dougu, nemyslím si, že to dělá Claudia schválně. Zkus si představit, jak se asi cítí ona. I když tím samozřejmě nechci omlouvat to, jak byla na Jenny zlá. " Doug se na chvíli zamyslel a pak si povzdechl. ,, No nejspíš máš pravdu. Ale hlavně teď musíme najít Jenny. " přikývl jsem. ,, Jo, přesně kvůli tomu jsem tady. Nevíš, kde by mohla být? " zeptal jsem se naléhavě a Doug i hned zareagoval. ,, Jo, možná že to vím. Dojdu pro ní. " začal se oblékat, ale zarazil jsem ho. ,, Ty Dougu .. podívej, já vím, že je Jenny tvoje přítelkyně, ale .. nech mě s ní promluvit. Částečně je to i má vina. A já možná vím, jak to napravit. Nech mě pro ní dojít. "
Viděl jsem na něm, že se mu do toho moc nechce. Byl na mě naštvaný. ,, No tak, prosím. " upínal jsem k němu prosebný pohled a on nakonec svolil. ,, Ach jo. Co mám s tebou dělat. Tak poslouchej. Jednou mi Jenny vyprávěla, že jí každé léto brali rodiče na nějakou pláž. Říkala, že je to její nejoblíbenější místo. Myslím, že někde u Argentiny, nebo tak. Počkej, zkusím si vzpomenout. " Usilovně přemýšlel a já napjatě čekal. ,, Už to mám! " vykřikl, až jsem nadskočil. ,, Je to pláž Ipanema u Ria de Janeira. Pokud jí nenajdeš tam, tak o jiném místě už nevím. " Poděkoval jsem mu a chystal se přenést. Doug mě ale ještě zastavil. ,, Michaeli varuju tě! Jestli se Jenny něco stalo, šeredně si to odskáčeš! Počítej s tím! " varoval mě a prstem se mi snažil probodnout hrudník.
,, Bude v pořádku, slibuju. " snažil jsem se ho uklidnit, ale sám jsem v klidu nebyl. Zatraceně, Isabel měla pravdu, neměli jsme to Jenny vůbec říkat.
S obavami jsem se přenesl na pláž, o které Doug mluvil a moje naděje klesly ještě níž. Pláž byla rozsáhlá a plná lidí. Jak jí tu mám najít? Pokud tu tedy vůbec je. Po půl hodině neúspěšného pátrání jsem se rozhodl to vzdát a nést následky své prohry. Byl jsem skoro na kraji pláže, okolo byla hradba z kamení. S povzdechem a pocitem, že jsem se zklamal, jsem se chystal přemístit. Když v tom jsem na jednom z kamenů zahlédl osamělou postavu s dlouhými vlasy, které povlávaly ve větru.