13. 01 2010 | 19.35
Život po smrti
88.kapitola
Sklesle jsem se posadil zpátky na židli a bylo mi úplně jedno, co se mnou udělají. Pro mě za mě, ať mě třeba vymažou z vesmíru. Mě už na ničem nezáleží. Během ani ne dvou let, jsem přišel dvakrát o to nejcennější. Nejprve má rodina a teď žena, která je pro mě vším.
Nedokázal jsem zastavit slzy. Cítil jsem se hrozně. Vina mi stlačovala srdce i mysl. Claire si stoupla, došla ke mně a vzala mě kolem ramen. ,, Neplač Michaeli, ona to časem pochopí, jen jí teď musíš na chvíli nechat, aby mohla přemýšlet. Přijde na to, že si jí nechtěl ublížit. "
Přes slzavý závoj jsem se jí podíval do tváře a nevěřil svým uším. Ona mě utěšuje? Ale vždyť .. Čekal jsem křik, hrozby, zlobu, ale utěšování rozhodně ne.
Charlie se usmál. ,, No nekoukej tak vyjeveně, Michaeli. Nám přece nešlo o to, vás rozdělit. Ale Isabel musela znát pravdu. Musí být připravená. Na jedno jsi totiž zapomněl. On na vás teď čeká. Proto musela Isabel vědět, že si mu jí chtěl dát. Musí být připravená na možný útok z jeho strany. "
To mě vůbec nenapadlo. Vždyť já idiot jsem jí tím vystavil nebezpečí. ,, Musím za ní. " vyhrkl jsem, ale Rafael mě zastavil. ,, Tak rychle ne, Michaeli. My jsme vás sice nechtěli rozdělit, ale je tu jedna věc, kterou musíme společně projednat. S Adrienem jsi to zvládnul, i když to tak nevypadá. Ale nakonec jsi pokušení odolal. To ale pořád neomlouvá ty tvé špatné myšlenky. A za ty Adrien nemůže. Je to už podruhé, co si uvažoval nad útěkem. Musíme tě varovat, že pokud se to bude opakovat, už s tebou nebudeme vůbec diskutovat a budeš hned zbaven své funkce a vykázán z nebe. Pak z tebe bude nikdo, uvězněný mezi dvěma světy! "
Pouštěl na mě docela hrůzu, ale já byl myšlenkami u Isabel. Je v pořádku? Budu se jí po tomhle ještě někdy schopen podívat do očí? Co teď asi dělá?
Čekal jsem, až mi dovolí odejít. Všichni tři si mě prohlíželi. Claire se nakonec zeptala ,, Michaeli, vnímal si pořádně, co jsme ti teď říkali? " Pokýval jsem hlavou. ,, Jo jo, žádný myšlenky na útěk, jinak letim. " Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Nedocházelo mi, jak je jejich varování vážné. ,, Tak už mi dejte trest, ať můžu jít. Musím s ní mluvit. "
K mému překvapení zavrtěli hlavami. ,, Nebudeme tě trestat, Michaeli. Zaprvé už ses dost potrestal sám a za druhé ti je trest prominut za tvou odvahu. Máš pevnou vůli, Adrienovi jsi podlehl, ale jen na okamžik. To by mnohý nedokázal. Být to někdo jiný, už slouží Isabel temnu. "
Byl jsem rád, že to vidí zrovna takhle. Teď ještě, aby to tak viděla i Isabel. I když mi bylo jasné, že v to doufám marně. Pořád jsem seděl, dokud mě ti tři nevyzvali ,, No tak na co čekáš? Můžeš jít. " Claire mi ještě dávala rady ,, Nespěchej na ní Michaeli. Přece jen.. z jejího pohledu je tvá zrada obrovská. " Odkýval jsem jí to, ale hodil její rady za hlavu. Nebudu čekat. Nemůžu. Musím s ní mluvit hned.
Byl jsem už ve dveřích, když na mě Charlie zavolal ,, A co ty tvé sny? " Zarazil jsem se. Ze strachu o Isabel bych na ně byl málem zapomněl. ,, Můžeme se k tomu vrátit později, prosím? " Charlie přikývl ,, Záleží jen na tobě. " Tak fajn. Určitě se k tomu ještě vrátím. Musím to vědět. Ale teď ne. Teď je na prvním místě Isabel.
Zaklepal jsem u ní, ale neozvala se. Vstoupil jsem do prázdného pokoje. Napadlo mě, že se možná šla vyplakat k Dougovi a Jenny. Utíkal jsem tam. ,, Je tady Isabel? Neviděli jste jí? " vychrlil jsem na ně, ale oba zavrtěli hlavami. ,, Neviděli. " Doug za mnou ještě křičel ,, Stalo se snad něco? " ale já neměl čas mu odpovídat. Musím jí najít. Nesmím jí ztratit.
Běhal jsem po nebi ještě několik hodin, ale ona nebyla k nalezení. Nakonec jsem se s tíživým pocitem viny posadil na zem u jejích dveří a čekal.
tak schválně..představte si, že jste Isabel..jak dlouho byste se na něj zlobily? a dokázaly byste mu vůbec odpustit?