10. 01 2010 | 13.36
Život po smrti
83.kapitola
Sotva jsem se otočil, stála přede mnou Isabel s dost naštvaným výrazem. No .. kdo by se jí divil, že? ,, Co se děje, Michaeli? Tak už mi konečně řekni, kde jsi byl?! Co se stalo? Vypadáš hrozně, udělal ti snad někdo něco? "
Nevěděl jsem, co jí mám říct. Nechci jí lhát. Miluju jí. Zaslouží si vědět pravdu, ale jak se něco takového říká? Jak se jí mám svěřit s tím, že uvažuji nad temnotou, kvůli tomu, abych zjistil, co se stalo. Abych získal pro mě tak důležité informace.
Isabel mě pohladila po tváři. ,, No tak miláčku, co tě trápí, celý se třeseš a hrozně hoříš. " povzdychl jsem si, opřel se o dveře a s pohledem běhajícím po celé místnosti jsem se vyzpovídával ze svého pokušení. ,, Byl jsem dole. Já .. potřeboval jsem přemýšlet. Chtěl jsem .. chtěl jsem si vzpomenut a v tom .. zjevil se tam Adrien a on .. udělal mi nabídku. "
Při zmínce jeho jména Isabel pobledla strachy. Chápal jsem to. Měla s ním přeci stejné zkušenosti jako já. A možná ještě horší.
,, Jak tě našel? A co ti udělal za nabídku? " zeptala se tichým hlasem. ,, To nevím, jak mě našel. " lhal jsem jí, musel jsem. Kdybych jí řekl pravdu, zranilo by jí to. ,, A nabídl mi .. on mi slíbil .. říkal, že mi může ukázat, co se tenkrát stalo. " odmlčel jsem se Isabel sama usoudila, že to není ještě konec. ,, Co chce za ty informace? " zeptala se a já zamumlal odpověď. ,, Prý .. prý bych musel k němu do služby. "
Vyjeveně na mě zírala a pak se zeptala. ,, Odmítl si to že? Řekl si mu rovnou, že o takovou pomoc nestojíš? " nedokázal jsem se jí podívat do očí. Sklopil jsem hlavu a ona pochopila. Rozkřičela se a svými malými dlaněmi mi začala bušit do ramene. ,, Michaeli Josephe Jacksone! Ty jeden blázne! Co si to zase udělal za blbost? Co tě to jen napadlo! Ty nevíš, že se mu nedá věřit?! " Chytil jsem jí za ruce, i když ty rány jsem si víc než zasloužil, a přitáhl si jí k sobě. Vzteky jí vytryskly slzy. Objal jsem jí a utěšoval. ,, Nekřič miláčku. Neměj strach. Neřekl jsem mu ani jedno ani druhé. Zatím jsem se k té jeho nabídce nijak nevyjádřil. Potřebuju si to promyslet. Prosím tě, neplakej, trhá mi to srdce. "
Bylo mi kvůli tomu hrozně. Jak jsem jen mohl být tak nesoucitný? Myslel jsem jen na sebe. Ani na okamžik mě nenapadlo, co to může udělat s Isabel. Jak moc jí můžu tímhle ublížit. Třásla se mi v náručí a její horké slzy mě na krku pálily jako kapky lávy. Zvedl jsem jí obličej a zadíval se do těch dvou studánek, které tak miluji. Jindy jsou plné radosti a jiskřiček. Teď byly plné slz, ukřivděnosti, bolesti a strachu. Jak jsem jen mohl?
Políbil jsem jí a zašeptal ,, Omlouvám se, lásko. Nechtěl jsem tě vyděsit. Jen .. on umí ovládat a já .. nedokázal jsem se nijak bránit, podkopával všechna má rozhodnutí. Nemůžu už dál takhle žít. Nejdřív si potřebuju urovnat vše ze starého života, abych mohl začít nový. S tebou. A to on mi nabídl. Dokonce mi prozradil, že mou smrt má někdo na svědomí. "
Mlčky mě poslouchala a hladila po tváři. ,, Michaeli, zlatíčko, já chápu, že tě ty sny děsí. Že tě trápí nevědomost toho, co se ti přihodilo, ale ani to není důvod k tomu, abys zahodil vše, co tu teď máš a dal se k němu. Jak si můžeš být jistý, že ti nelže a že splní, co slibuje. Vždyť sám moc dobře víš, že po tobě jde už dlouho. Co když je to jen past, jak tě konečně dostat? "
Věděl jsem, že všechno co říká, je pravda. Ale Adrien měl na mě hodně velký vliv. Pořád mi to všechno vrtalo hlavou.
Isabel mě políbila a pak mě za ruku táhla ven. ,, Pojď. " neměl jsem tušení, kam mě to vleče. Zastavil jsem jí. ,, Isabel počkej. Kam to jdeme? " ptal jsem nechápavě a její odpověď mi vyrazila dech. ,, Nebudeš žádat o pomoc Adriena. Poprosíme někoho jiného. Na tvé otázky by ti totiž mohli odpovědět oni. "