8. 01 2010 | 22.01
Život po smrti
80.kapitola
Otevřela nám Jenny a pohledem hned sjela na naše propletené prsty. ,, No ne, naše dvě hrdličky si na nás taky vzpomněly, jo? " zachichotala se a mrkla na nás. ,, Jenny, nezačínej zas, nebo už ti vážně zalepím pusu. " varoval jsem jí dřív, než nám stihla začít pokládat nevhodné otázky. ,, Ale .. " pokusila se něco namítnout a já jí zakryl pusu rukou. ,, Žádné ale. Já ti moc děkuju za všechno, co si pro mě udělala, ale stejně ti nic vyprávět nebudu. " vysvětlil jsem jí a v tu chvíli mrknul Doug s úsměvem na Isabel. Ta se rozesmála. ,, No nemrkej na mě, Dougu, ani ty se nic nedozvíš. "
Oba se ušklíbli, ale opravdu s vyzvídáním přestali. Posadili jsme se ke stolu a Isabel se zeptala ,, Tak jak se vám teď vede, když už máte svou vlastní práci? Jste spokojení? " Slova se ujala Jenny. ,, No jak v čem. Někdy to nebylo na škodu, jít tam dolů ve dvou. Někteří pěkně vyvádí. Já šla dnes pro holku ve stejném věku, jako jsem já, a ona se mnou odmítla jít nahoru. Skoro jsem se s ní musela prát, abych jí sem dostala. " Musel jsem se smát, když u toho divoce gestikulovala rukama. Doug zatím sám pro nikoho nebyl, tak nemohl posoudit co je lepší.
Potom si začala povídat Jenny s Isabel a my s Dougem jsme jen kulily oči, jak jim ty pusy jedou a kolik slov se dá říct za minutu. Holky, no. Po celou dobu jejich rozhovoru jsme oba byli jako myšky, jen já každou chvíli rušil kašláním. Byla mi zima a už jsem se zas necítil moc dobře. Přetáhl jsem si rukávy až přes prsty a protřel si oči. Po několikátém zakašlání přestala Isabel mluvit, nejprve se podívala na mě a potom a na Jenny. ,, Jenny mohla bys prosím udělat Michaelovi čaj? " Jenny se hned zvedla, ale já protestoval. ,, Ne, Jenny, já už nechci žádný čaj. " Isabel se na mě podívala a nadzvedla obočí. ,, Tebe se broučku ale nikdo neptal. Dostaneš čaj a hotovo. "
Kroutil jsem hlavou. ,, Já nechci. No tak Isabel slituj se. Nejsem žádná žába, ale v žaludku už mám ze všech těch čajů rybník. Já už prostě další nevypiju. " Abych ještě víc potvrdil své rozhodnutí, zavřel jsem pevně pusu a složil si ruce na hrudi.
Jenny a Doug nás pozorovali s pobaveným výrazem. Jenže ani jeden z nich se mě nezastal, oba se přidali na Isabelinu stranu.
,, Jen neodmlouvej Mikeu, kašleš až hrůza. Že by se ti tvá lenost přece jen nevyplatila? " posmívala se mi Jennny a Doug se přidal. ,, No jo, Jenny mi vyprávěla, že si zkoušel, jak se žije vodníkům. Tak víš co, abys pořád nepil jen čaj, dostaneš k němu i něco k jídlu, pak nebudeš mít v žaludku rybník. "
Isabel se na mě vítězoslavně usmála. Jenny přede mě postavila hrnek s čajem, podle mě přímo obrovský, a talíř s cukrovím. ,, Ale to nemusím všechno sníst, že ne? " zeptal jsem se s hrůzou v očích při pohledu na přeplněný talíř. ,, Jen papkej, aspoň si bude mít Isabel na co sáhnout. " zasmála se Jenny a já jí zase okřikl. ,, Jenny! Nech už toho! " Isabel se jen culila.
,, Jestli mi bude špatně, je to vaše vina. " zamumlal jsem a ukázal na každého z nich prstem. Pak jsem se chtě nechtě pustil do jídla.
Mezitím, co si ti tři povídali, já zobal cukroví a usrkoval horký čaj.
Po půl hodině, přejedený a přepitý, se mi začaly klížit oči. Seděl jsem u stolu s podepřenou hlavou a tiše naslouchal jejich rozhovoru. Moc jsem ale nedokázal vnímat, o čem mluví. Isabel si mého usínání všimla a pohladila mě po noze. ,, Miláčku vydrž ještě chvíli. Nejprve musíme dojít k tobě, pak budeš spát. Už hned půjdeme. "
Zívnul jsem a protřel si oči. Isabel se rozloučila s Dougem a Jenny a zvedla se ze židle. Taky jsem vstal a jen mlčky zamával. Jenny mi přiložila ruku na čelo. ,, No podívejme jak je rozkošný, když se nemračí. Ale hoříš teda pořádně. "
Venku už se setmělo. Isabel mě vzala kolem pasu a vytáhla do tmavého večera.