2. 01 2010 | 16.29
Život po smrti
72.kapitola
,, Byla to nádhera. Zůstali jsme tam jen my dva. Nemohl jsem jí odolat. Jenny to bylo .. no úplně mě opustila veškerá rozpačitost, nemohl jsem se na nic jiného soustředit. Políbil jsem jí a ona mi ten polibek opětovala. Pak ještě jednou a nakonec jsem jí vyznal lásku. A víš co ona na to? " Jenny hltala každé moje slovo a teď jen zavrtěla hlavou a kulila oči. ,, Že mě taky miluje. Už dlouho! " zavískal jsem a nadšeně nadskočil na posteli. Jenny se sice usmívala, ale vypadalo to, že pořád na něco čeká. Nakonec vyhrkla ,, No a dál? Přece mě nechceš připravit o to nejlepší. No? " Zavrtěl jsem hlavou. ,, Dál už nebylo nic. Přenesli jsme se nahoru, zas se chvíli líbali a pak jsme zmizeli před rozedněním ve svých pokojích a šli spát. A já bych spal i dál, kdyby mě někdo nevzbudil. " poškádlil jsem, ale ona se nenechala hned mi to vrátila. ,, Kdyby tě ten někdo nevzbudil, najdeme tě tu za pár hodin skučet v horečkách. Takže .. chceš mi vážně tvrdit, že nic víc nebylo? " zírala na mě udiveně a já pokrčil rameny. ,, Nebylo. Co bys pořád chtěla? Vždyť jsme se v noci teprve poprvé políbili. " Jenny nesouhlasně kroutila hlavou. ,, To možná jo, ale zamilovaně na sebe hledíte už nejmíň půl roku. "
,, Hmm .. a co! Nechci nic uspěchat. Kdo si počká, ten se dočká. Nikdy si o tom neslyšela? To víš, každý není tak hrr, jako ty. " Jenny se na mě zamračila. ,, No dovol!. Já nejsem hrr! " Přepadl mě obrovský záchvat smíchu. ,, Jenny .. ty že nejsi hrr?? Hahaha tak to mě vážně pobavilo. Copak už si nevzpomínáš na náš první den? "pořád jsem se smál jako šílený a ještě víc mě dostalo, když jí zrudly tváře a začala šeptat. ,, Proboha, na to se snažím zapomenout. Byla jsem hrozná, málem jsem tě udusila. Ale .. musím říct, že líbáš fakt skvěle. "mrkla a zakřenila se na mě. Zavrtěl jsem naštvaně hlavou. ,, Jenny! Už zase?! "
Nevinně se na mě zaculila a pak zašeptala. ,, Ne, že o tom řekneš Dougovi. "
Jak se o něm zmínila, došlo mi, že už jsem ho dlouho neviděl. Tedy .. dlouho .. naposledy včera večer, ale i to je dost dlouho, vzhledem k tomu, že teď není s Jenny, oni dva se od sebe snad nikdy neodlepí. ,,Kde je vůbec Doug? " zeptal jsem se a ona uhnula pohledem. ,, Jenny? "
,, No .. víš .. Doug je teď .. No on teď vyzvídá u Isabel." Zamumlala hrozně rychle. ,, Co že to Doug dělá?! Vyzvídá u Isabel?! " vyjekl jsem. Jenny se na mě zazubila. ,, No pochop to, Mikeu, chtěli jsme znát dojmy vás obou. Byli jsme děsně zvědavý, co se děje, když jsme vás tam nechali. "
Hleděl jsem na ní s vykulenýma očima. ,, Vy jste vážně dvojka. " Ačkoliv mě to trošku rozčilovalo, že jsou oba takový zvědavci, musel jsem se smát. Ti dva se hledali, až se našli. Jenny se na mě taky usmála. ,, Tak já už půjdu za Dougem, chceme se jít někam projít. A ty bys měl jít taky za svou milovanou. Už je několik hodin sama. Takhle jí zanedbávat, že se nestydíš. " mrkla na mě a prchala z pokoje, aby jí netrefil polštář, kterým jsem po ní mrštil. Ona si snad nikdy nedá pokoj. Ale možná ta její rada nebyla až tak marná. Samotnému se mi po Isabel stýská. Po mojí Isabel. Ach, jak krásně to zní. Musím jí hned vidět. Už bez ní nevydržím ani minutu.