21. 02 2010 | 09.34
Život po smrti
123.kapitola
Ani v následujících dnech si moje noční můry nedaly pokoj. Budil jsem se každou noc s křikem při pohledu na člověka bez tváře. Každým dnem jsem byl víc a víc zoufalý. Ale stále jsem trval na tom, že to nikomu neřeknu. Začal jsem se kvůli tomu vyhýbat i Isabel. Hlavně už jsem s ní nechtěl trávit noc, aby mě neslyšela mluvit a křičet ze spaní. Vymlouval jsem se na noční práci, nachlazení a spoustu dalších věcí. Bylo mi to moc líto, ale nemohl jsem jí říct pravdu. Nechci, aby se tím trápila ještě i ona. To nedovolím. Tak jsem to tajemství dusil v sobě a ono mě zevnitř pomalu a velmi bolestivě spalovalo. Díky bohu však mělo už brzy přijít vysvobození.
Bylo to asi tři týdny po té, co se ty sny vrátily. Seděl jsem na posteli, a abych neusnul, procvičoval jsem si svou schopnost. Musím se pochválit, začínal jsem v tom být vážně dobrý. Už jsem to dokonce ovládal i tak, že se mi málokdy stalo, že by věci vylítly samy, nebo snad letěly jinam, než jsem chtěl. Stávalo se to třeba jen tehdy, když jsem byl nervózní nebo rozčilený. Jinak jsem to ovládal perfektně a zvládal jsem dokonce už i hýbat více věcmi najednou. Teď mi tu zrovna poletoval polštář, tužka a sklenička. Soustředil jsem se na to, aby se točili v kruhu, když v tom mě vyrušilo zaklepání.
Lekl jsem se a na poslední chvíli zachytil skleničku, která se neúprosně řítila k zemi. ,, Co to tady provádíš? Máš moc nádobí a nevíš jak jinak se ho zbavit? " smála se mi Jenny a sedla si na postel vedle mě. ,, Haha .. víš, že vůbec nejsi vtipná? " odsekl jsem jí, ale ona se nedala. ,, A víš ty, že si poslední dobou pěkný bručoun? Jak se máš? Už jsme si dlouho nepovídali, nechceš mi něco vyprávět? " Zdála se mi hrozně nesvá. ,, Jenny, je všechno v pořádku? S Claudií a s Dougem? " usmála se. ,, Jo .. všechno jde skvěle. Teď si s Claudií hodně povídáme o otci. " Měl jsem z toho radost s ní.
,, No .. a co ty Michaeli. Je všechno v pohodě? Poslední dobou jsi nějaký přešlý. " Ten rozhovor se začal ubírat zvláštním směrem. ,, Jenny, proč jsi doopravdy přišla? " Krátce se zasmála a zavrtěla hlavou. ,, Jsi hrozně bystrý Michaeli, víš to? Jsou věci, které ti vážně neuniknou. Podívej .. jsi můj kamarád, nebudu ti lhát. Děláme si o tebe starosti. " vzala mě za ruce a zadívala se mi do očí.
,, Kdo si dělá starosti? " zajímal jsem se a v duchu si nadával, že jsem nebyl opatrnější. ,, Všichni si děláme starosti Mikeu. Nejdřív přišel Ted s tím, že prý si se choval divně, když jste pro někoho byli dole. To nám řekl už před třemi týdny. A pak jsme si změn v tvém chování začali všímat i my. Isabel je smutná, že se jí vyhýbáš. Říkala, že hlavně v noci se snažíš, abys s ní nemusel být. Děje se něco Michaeli? Máš nějaké problémy? Víš přece, že mi můžeš říct všechno. "
Zavrtěl jsem hlavou. Všechno jí říct nemůžu. A to co mi říká ona .. no to je neuvěřitelné. Tak takhle Ted dodržel své slovo? Slíbil mi, že si to nechá pro sebe a proto s tím hned běžel za ostatními? A Isabel si podle všeho myslí, že se jí vyhýbám proto, že se s ní nechci milovat. Je sice pravda, že už je to víc jak tři týdny, ale stejně .. tohle jde řešit s ostatními? Bezvadný, vážně! ,, Nemám žádné problémy, Jenny. " odpověděl jsem a doufal, že už to nebude dál rozebírat. Jenže to by to nesměla být Jenny.
,, Ale Isabel říkala, že je to už nejmíň tři týdny co jste spolu naposled .. " ,, Panebože! " nenechal jsem jí domluvit a vstal jsem z postele. ,, Jenny, věříš mi, že nemám nejmenší chuť s tebou rozebírat svůj sexuální život? Do toho vám nic není! Nechápu, proč vám tohle Isabel vůbec vykládá! " rozčiloval jsem se a nádobí v poličkách se třáslo. Jenny taky vstala a vykřikla něco, co mě probralo z mého náhlého pominutí smyslů.
,, Ježiš Michaeli! Jak je možný, že něco pochopíš tak rychle, ale ty nejdůležitější věci se ti musí polo patě vysvětlovat?! Zamysli se! Odmítáš jí! Nechceš s ní spát, každému okamžiku s ní se vyhýbáš! Michaeli, ona má strach, že už jí nechceš! " Koukal jsem na ní s otevřenou pusou. ,, T-to ti řekla? " klesl jsem zpátky na postel a začal si uvědomovat, jakou jsem udělal chybu. Je vůbec možné, že jsem takový idiot? Jak to, že mi tohle nedošlo hned samotnému? Proč mi to musí Jenny vysvětlovat? Vždyť co bych si myslel já, kdyby se takhle chovala Isabel ke mně?
Jenny mě pohladila po tváři. ,, Mikeu, přece o ní nechceš přijít, ne? " ,, To nechci Jenny, musíš jí říct, že .. " ,, Tak to ne. Takhle to nepůjde. Pokud jí máš co říct, musíš to udělat sám. " skočila mi Jenny do řeči. ,, Ale Jenny .. to .. nemá to s Isabel nic společného. Chci jí pořád stejně jako dřív. Prosím tě musíš mi pomoc. Musíš jí to říct! " povzdychl jsem si zoufale, jenže Jenny byla neústupná. ,, Ne Michaeli, to ty jí to musíš říct! Tohle já za tebe udělat nemůžu. Když to s ní nemá nic společného, řekni jí pravdu. "
Složil jsem hlavu do dlaní. Už jsem nevěděl, jak jinak jí přesvědčit, aby mi zachránila vztah. Jak to mám dát u Isabel popořádku, aniž bych musel říct, co se doopravdy děje? ,, Jenny, prosím. Nech to být. " ,, Nemůžu Mikeu. Podívej se na sebe. Poslední dobou vypadáš hůř a hůř. Chodíš jak tělo bez duše, pořád jsi hrozně unavený a to není jen tak. Vidíme to na tobě všichni. Něco se děje a my ti chceme pomoc, ale ty nám to musíš dovolit. Přestaň se pořád tak uzavírat zlato. Buď zas tak upřímný, jako na té pláži. "
Ach jo. Co teď? Mám jí to říct? Mám o tom vůbec mluvit? Tolik jsem se snažil to ignorovat. Ale copak to jde? Mučím kvůli tomu sám sebe a navíc se připravuju o Isabel. Možná by bylo lepší se vypovídat.