5. 01 2010 | 21.25
Život po smrti
76.kapitola
,, C-cože chceš vědět? Michaeli, to je hloupost, spolkni ten prášek a spi! " Vzala mi zase prášek z ruky a snažila se mi ho strčit do pusy. Bránil jsem se ze všech sil. ,, Michaeli, přestaň se se mnou prát!, vždyť já ti chci jen pomoc. " Odmítal jsem otevřít pusu a pořád jsem jí od sebe odstrkoval. Nakonec jsem na ní začal křičet. ,, Ne! Já to musím vědět! Kdo je ten člověk? A proč se mi o něm pořád zdá? Ty to víš! Vy všichni to víte, tak mi to řekněte! " vztekal jsem se a skopal ze sebe deku. Isabel na mě třeštila a oči a pak zmizela. Během vteřiny byla zpět a přenesl se sem s ní i Chris.
,, Co ten tu dělá? Proč přišel? On mi odpoví? Chrisi řekni mi to. " sám ani nevím, proč jsem tak vyváděl. Zřejmě to bylo horečkou, ale křičel jsem na oba jako smyslů zbavený. Podíval se po Isabel a ta pokrčila rameny. Pak přešel ke mně. ,, Mikeu, my ti nemůžeme nic říct, nevíme to. Tak přestaň vyvádět a vezmi si ten prášek. Jen co ti klesne horečka, bude ti líp. "
Natahoval ke mně ruku s práškem, ale já ho odstrčil. Asi ho to naštvalo, protože mě popadl za zápěstí a pěvně stisknul. Skrz zuby procedil. ,, Tak dost! Přestaň sebou házet a poslouchej! My nevíme, co se stalo. Tak se uklidni ano? "
Bolest rukou, jež mi svíral, mě donutila poslechnout. V očích se mi hromadily slzy a Isabel se ho ode mě snažila odtáhnout. ,, Chrisi, to stačí, pusť ho! Ubližuješ mu! " Seděl jsem úplně v klidu a potichu promluvil. ,, Chrisi prosím, bolí to. " ,, Pustím tě, ale musíš slíbit, že už nebudeš vyvádět. " varoval mě a já s uslzenýma očima sliboval. Myslím, že bych mu v tu chvíli slíbil cokoliv. ,, Slibuju, slibuju, jen už prosím povol. " fňukal jsem a Isabel si ke mně sedla. Chris mě pustil a promluvil na Isabel. ,, Dej mu ten prášek, pak už bude v klidu. Teď jen blouzní v horečkách. "
Isabel přikývla, prohlížela mi ruce a tiskla si mě k sobě. Byl jsem hrozně rád, že je u mě. Miluju jí celým srdcem a jen její přítomnost způsobuje, že se cítím mnohem líp. Vzal jsem jí z rukou prášek a poslušně ho zapil. Usmála se a hladila mě po tváři. V momentě kdy začal prášek působit, mi klesla víčka a já tvrdě usnul. Na nic z toho co se dělo jsem si nevzpomínal, zaspal jsem to.
Ráno jsem se probudil se skvělou náladou. Bolelo mě sice v krku a měl jsem pořádnou rýmu, ale jinak jsem se cítil skvěle. Překvapilo mě, že Isabel neleží vedle mě, ale sedí u stolu. Vypadala, že nad něčím přemýšlí.
,, Dobré ráno miláčku. Pročpak jsi mě nechala samotného v posteli? Představ si, že mě příšerně bolí v krku. Ještě jsem ti nevyprávěl, co jsem kvůli lenosti udělal viď? " Isabel na mě koukala jako na zjevení. ,, Michaeli, je ti dobře? Copak .. ty nevíš co se dělo v noci? " ptala se mě a pokládala mi dlaň na čelo a na tváře. ,, V noci? V noci se něco dělo? " ptal jsem se udiveně, ale ona se jen usmála. ,, Ne ne, nic se nedělo zlatíčko. Jen jsi měl v noci ošklivou horečku. " posadila se vedle mě a pohladila mě po ruce. ,, Au. "syknul jsem bolestí a vyhrnul si rukáv od mikiny. Na obou zápěstích se mi rozlévaly pořádné modřiny.
,, Co se mi to stalo? " zeptal jsem se udiveně a Isabel pobledla. ,, Nic .. tedy .. uhodil ses. " Nechápal jsem to. ,, Uhodil? A o co proboha? "
Isabel mě vzala za ruce a začal mi na ně foukat. ,, To už nevím miláčku, ale pofoukám ti to, aby to nebolelo. Lepší? " Přetáhla mi rukávy zpět skoro až k prstům a usmívala se na mě. Pokýval jsem hlavou, že je to lepší a víc to nerozebíral. Zas taková tragédie to nebyla. Políbil jsem jí a ona mi polibek opětovala. Bylo mi s ní nádherně, ale uvnitř mě hlodal pocit, že se tu děje něco divného.