8. 01 2010 | 20.07
Život po smrti
79.kapitola
Než jsme se k nim vydali, musel jsem spolknout další prášek a nalít do sebe hrnek teplého čaje.
,, A ještě se stavíme cestou u tebe a vezmeš si na sebe další mikinu. " informovala mě Isabel. Protočil jsem oči. ,, Ale vždyť mi bude hrozné horko. " odporoval jsem, ale ona se na mě usmála. ,, A to je právě účel miláčku. "
Vzdal jsem to a poslušně přikývl. Dřív bych se hádal, dokud bych nedosáhl svého, ale zaprvé jsem byl rád, že nám je s Isabel teď tak dobře a zadruhé jsem neměl na žádné hádky sílu.
Ruku v ruce jsme vyšli z Isabelina pokoje a hned narazili na Chrise. Jen se na nás usmál a šel dál. Byl jsem mu vděčný, že nerozebírá mou noční hysterii. I ty modřiny jsem mu odpustil. Podle toho, jak to Isabel vyprávěla, jsem usoudil, že by možná bylo rychlejší, kdyby mi jednu plesknul. Jediné co mě omlouvá, je horečka.
U mě v pokoji jsem na sebe natáhl ještě jednu mikinu. Když jsem se podíval na Isabel, měla v očích zvláštní výraz. ,, Co se děje zlato? Proč si mě tak prohlížíš? " zeptal jsem se a ona se usmála a objala mě kolem pasu. ,, Jsi moc hezký, víš to? "
Zaculil jsem se na ní a od úst, které jsem jí zajal v polibku jsem zamumlal. ,, Jde ti snad o to, abych se červenal? " Prsty si pohrávala s pramínky mých vlasů, které mi padaly do obličeje.
,, Kdepak, o to mi vůbec nejde, jen jsem měla potřebu ti to říct. Miluju tě. " Šeptala mi to do ucha a pak mi rty přejela po krku. Úplně jsem pod jejími dotyky roztával. Bylo mi horko, ale rozhodně za to nemohly ty dvě mikiny. Přejel jsem jí rukama po zádech a zastavil se na bocích. Přivřela oči a znovu mě políbila, tentokrát však mnohem dychtivěji. Vzal jsem jí do náruče a odnesl na postel.
Ležela pode mnou a rukama mi zajela až pod košili, kterou jsem kvůli ní nemohl mít pořádně zapnutou. S úsměvem jsem jí to připomněl. ,, Nezapomeň, co si slíbila. Je to má oblíbená. "Zaculila se a přitáhla si mě blíž k sobě. ,, Neboj, spravím ti jí. "
Další půl hodinu jsme strávili společným líbáním hlazením a objímáním. Potom jsme si oba vzpomněli, že původní cíl naší byl poněkud jiný. Rozesmáli jsme se a vstali z postele. Isabel přešla k mé skříni, chvíli se tam přehrabovala a nakonec vytáhla tmavě modrou košili. ,, Převleč se, ať nechodíš v té roztrhané. " Hodila jí po mě a já se začal převlíkat. ,, Isabel nekoukej tak na mě, vážně už musíme jít. " zasmál jsem se, když jsem viděl, jak se jí touhou roztahují zorničky. Zavřela oči a zaúpěla. ,, Tak už se proboha obleč a nepromenáduj se tu schválně v rozepnuté košili. " Musel jsem se jí smát. ,, Já se nijak nepromenáduju. To ty si chtěla, abych se převlíknul, a teď si mě tu úplně nestydatě prohlížíš. " odpověděl jsem jí a schválně si jí přitáhl k sobě. ,, Michaeli, kam zmizela ta tvá stydlivost? Doufám, že si jí poslal pěkně daleko, tohle se mi docela zamlouvá. " Prsty mi přejela po odhaleném těle, až mě zamrazilo. Odtáhl jsem se od ní a vzal jí za ruce. ,, Isabel ne, nech toho. Musíme jít, protože jestli nepůjdeme hned, už tam dnes nedojdeme. " mrknul jsem na ní a ona mi zapnula košili. Když jsem si natáhl své dvě mikiny, přitáhla si mě k sobě a do ucha mi zašeptala. ,, Až budeš zdravý, tak mi to vynahradíš. " Políbil jsem jí a zavzdychal, že se může spolehnout. Potom jsme konečně vyrazili.