26. 12 2009 | 14.03
tak tenhle díl tu měl být už 23. 12. ,ale nemohla jsem psát, takže bohužel je tady až teď :-(
Život po smrti
66.kapitola
Vzpomínáte na ty moje zvláštní sny a pocity? Nepřestalo to. Naopak se to stává mnohem častěji. Skoro každou noc se mi zdá to samé. Pokaždé jsem v tom snu unavený, ale spánek odmítá přijít. Jsem v těch snech hrozně zoufalý a nemůžu najít nic, co by mi pomohlo. A najednou přijde změna. Ležím v posteli a nade mnou se sklání člověk bez tváře se slibem, že mi pomůže. Je to všechno tak divné a mě ty sny děsí. Vůbec kvůli nim nemůžu klidně spát. No .. ale to je jedno, nebudem se tím teď zabývat.
Jak už jsem říkal, díky množství práce nám to tu hodně rychle utíká. Během dne jdeme dolů až pětkrát. To množství je ohromující a zároveň velmi hrozivé, když si uvědomíte, kvůli čemu dolů chodíme.
Pokud vám to nebude vadit, přeskočím zase pár dní, protože se v nich nic jiného kromě práce nedělo.
Je týden před Vánocemi a venku je pořádná zima. Podle mě nejmíň – 20 stupňů a to znamená, že by bylo nejlepší vůbec nevylézat z postele. No nemám pravdu? Jenže Jenny, která až do konce prosince zůstává mou svěřenkyní, je jiného názoru.
,, Michaeli, ty lenochu, koukej už vylézt, nebo tě z té postele vytáhnu! " volala na mě přes zavřené dveře a já dělal hluchého a raději se zachumlal ještě víc do peřin. Přeci to nemyslela vážně.
No tak teda myslela, no. Ani ne za pět minut se dveře s bouchnutím otevřely. Schoval jsem se pod peřinou celý. ,, No to snad ne. " Smála se Jenny nade mnou. ,, O co se to snažíš? Koukej vylézt! Máme práci. " stáhla ze mě deku, ale já si jí hned natáhl zpátky až pod nos. ,, Chceš, abych zmrznul? Vždyť je venku hrozná zima! V takový zimě se nedá pracovat! "
Jenny kroutila hlavou. ,, No to se podívejme. Vždycky jsem slýchávala, jak si pracovitý a nevíš kdy přestat, ale zřejmě to nebyla pravda. " bránil jsem se. ,, Je to pravda. Já vážně hodně pracoval. " Jenny se nevzdávala. ,, No tak v tom případě mám jiné vysvětlení. Ty si prostě tady nahoře zlenivěl. " ,, Ale nezlenivěl. " odporoval jsem a na důkaz že nejsem líný jsem se posadil. Jenže Jenny měla zrovna chuť mě škádlit. ,, Ale zlenivěl. A víš co? Jestli se tu budeš pořád jen válet, tak brzy pěkně ztloustneš a Isabel už se na tebe ani nepodívá. " pokývala přesvědčivě hlavou a ještě mě šťouchla prstem do břicha. ,, No jen se podívej. Teď jsi sice roztomile oplácanej, ale jestli to tak půjde dál, roztomilé to být přestane. "
Nafoukl jsem uraženě tváře. ,, Nejsem oplácenej. A taky nechci být roztomilej. " Jenny se pošklebovala dál. ,,Ale jsi oplácanej a moc ti to tak sluší, neříkám, že ne. Ale nic se nesmí přehánět. Isabel se nebudeš líbit jako koule. A ty koule budeš, jestli nezačneš dělat něco jiného, kromě válení se v posteli. "
Sakra, ví jak na mě. Nechci být koule, tak jsem vylezl z postele. Ale ještě než jsem zmizel v koupelně, tak jsem Jenny vynadal. ,, A už mi nikdy neříkej, že jsem roztomilej. Protože já nejsem! "