Jako každý ráno,tak i dneska sem musela vstávat o půl hodiny dřív protože sem opět nestíhala.Kdybych aspoň věděla,že mě máma neska poveze do školy autem….to bych se nemusela tak hnát,abych stíhala autobus.Jedeme s mámou po silnici a najednou se na semaforu rozsvítila červená.Chvíli sme čekali a pak naskočila zelená.Měli sme přednost,ale….Jeden vožralej dement si toho nevšim a vlítnul do nás v plný rychlosti…Naštěstí lidi co byly kolem hned volali sanitku.Odvezli nás obě do nemocnice.Byly sme na tom obě hodně špatně….Ale asi po tejdnu sem se probrala a viděla sem mámu ležet na posteli naproti mně.Máma byla napojená na přístroje,který jenom pípali.Když sem ji viděla,že je živá,uklidnilo mě to,ale v tu chvíli kdy sem si chtěla zase lehnout,přístroje začali houkat…..Okamžitě sem zvonila na sestru,která přiběhla i s doktorama.Snažili se.Tu snahu sem viděla v očích všech co tam byly,ale nepovedlo se ji zachránit.Nemohla sem jim nic vyčítat,opravdu dělali co mohli,ale…. Reklama V tu chvíli sem si uvědomila,že vlastně nikoho nemám.Táta umřel když mi bylo pět a v Česku žádný jiný příbuzný nemám,ale vlastně mám tetu.Máminu sestru,ale ta žije v Německu a neviděla sem ji roky.Brečela sem.Nemohla sem se smířit s tím že mamku,kterou sem měla ráda nadevšechno už nikdy neuvidim.V tu dobu mi bylo teprve 16 a samotnou by mě asi nenechali.Přišlo na mě těžký rozhodování.Buď děcák,nebo Německo.Ale problém byl v tom,že sem nevěděla,jestli budu moct u tety zůstat.A navíc sem Německy neuměla ani slovo. Sociálka kontaktovala tetu a vysvětlili jí co se tady všechno stalo a že sem zůstala sama.Teta děti neměla a bydlela sama v jednom velkým domě v Magderburgu.Říkala že bude ráda,když se tam přestěhuju.Nechtěla sem pryč,ale moc dobře sem věděla,že tady už mě nic dobrýho nečeká.Neměla sem na výběr.Teta přijela z Německa hned druhej den co se to dozvěděla.Bydlela v našem starým bytě a já sem pořád ležela v nemocnici.Když mě pustili,chtěla si mě teta hned odvíst sebou do Německa,ale já sem škemrala,aby mi dala ještě tři dny na to,abych se mohla se všema rozloučit a dát jim svoji novou adresu.Teta souhlasila.Byla sem vlastně dcera její sestry,ale ona mě brala jako vlastní dítě a strašně se o mě bála. Byla zrovna sobota,když sem se naposledy rozhlížela po svým pokoji a po celým bytě.Bylo tady najednou takový divný ticho a smutno.Nelíbilo se mi tady.Všechno ,mi tu mamku připomínalo.,,Můžeme už prosím jet??´´prosila sem tetu se slzama v očích.,,Jasně Leni hned jedeme.´´řekla teta,která mě držela kolem ramen.,,Leni,tak mi říkala vždycky jenom mamka.Pro ostatní sem byla Sisi.´´říkala sem si v duchu.,,Teto mohla by si mi prosím říkat spíš Sisi???Leni mi říkala jenom máma a ….´´nedořekla sem to,protože sem začala brečet.,,Holčičko,pro tebe všechno.Já vim,že je toho na tebe teďka trochu moc,ale až budeš pryč tady odsaď,tak se ti na všechno bude líp zapomínat.Uvidíš.´´konejšila mě teta.Nasedli sme do auta a když sme jeli kolem náměstí,viděla sem jak všichni ze třídy mávají u kašny.Bylo mi hrozně.Nemám ráda takový situace. Celou cestu sem prospala a vzbudila sem se,až když sme zajížděli autem do garáže.Vynosili sme všechny tašky z auta.Vybalila sem si všechny věci hned to odpoledne.Od tety sem dostala krásnej a velikej pokoj s vlastní koupelnou a dvoulůžkovou postelí.Všude po pokoji sem si pověsila fotky.Byly to převážně školní a rodinný fotky.Byla sem strašně unavená.,,Nemůžu spát,musim přece tetě pomoct.Dlužim jí hodně.´´říkala sem si v duchu.Chtěla sem jít dolů,ale nohy a celý tělo mě už prostě neposlouchalo.Praštila sem sebou o postel a usnula sem.Teta mě hledala,ale když mě viděla spát,jenom mě přikryla a šla udělat večeři.Vzbudila mě krásná vůně,která vycházela z kuchyně.Vstala sem a šla se podívat dolů.Bylo prostřeno.Cítila sem výčitky svědomí.,,Teto,měla si mě vzbudit,pomohla bych ti s tím.´´řekla sem ještě rozespale.,,Ale di.Byla si utahaná a potřebovala sis odpočinout.A já sem si vždycky vařila sama,tak nevim proč bych nezvládla udělat jednu porci navíc.Už si sedni a najez se.´´řekla teta a vlídně se usmívala.Měla sem strašnej hlad a tak sem to do sebe naházela rychlostí blesku.,,Tak,když seš už po jídle potřebuju s tebou probrat jednu důležitou věc.´´řekla teta trochu přísnějším hlasem.Hrklo ve mně.Co může být tak důležitýho??