23. 07 2020 | 12.27
O 2 roky později
,,Ne ne ne,já nechci...Nikdy!!!´´ječela sem na mámu,která mě právě ohrožovala kostkovanou sukní a bílýma silonkama,který vypadali,jako kdyby mi je předžvejkala.,,A proč ne???No tak Sisi Vždyť je to hezky....´´bránila máma to co držela v ruce.,,Zbláznila ses???To mám jít jako do divadla v tomhle???´´rozklepanou rukou (vztekem) sem ukazovala na hadry,který podle mě nebyli dobrý ani na to vytírání podlahy.,,No a proč ne?Všechny holky budou v sukním...Je to kulturní akce,všichni tam budou ve společenským...´´ hmm o důvod víc proč zůstat doma.,,Mno vidíš...Každej tam bude ve společenským a když já přijdu v tom,co nosim normálně,budu středem pozornosti tak jak sis to vždycky přála...´´řekla sem ironicky.Ukecávání je sice moje silná stránka,ale bohužel ne vždy je mi to k něčemu platný.
,,víš co?Běž si včem chceš,ale nechoď za mnou s další poznámkou...´´ježiš už ne,Zase se bojí aby její dceruška nedostala poznámku,co kdyby náhodou propadla,co by si lidi pomysleli...
Nechápu proč mě v naší rodině bere každej jako 6ti letýho parchanta.,,Fajn...´´prskla sem a praštila dveřma od skříně.,,Nebuď drzá...´´okřikla mě máma.,,Sem snad??´´bránila sem svoje ego.,,Taky by ti neuškodilo,kdyby ses jednou oblíkla jako člověk.,,Myslim že má š ve skříní normální dívčí věci...Proč si třeba někdy nevezmeš nějakou sukni a podpatky??´´,,To určitě a budu vypadat jak ten stupidně vymaštěnej živočišnej druh,kterej bych musela postřílet...´´kejvla sem hlavou směrem k oknu.Věděla sem že na ulici vysedávala banda zdejších holek a zas řešili ty svoji hovadiny.Ostatně jako každej den.,,jakej živočišnej druh??O čem to zas mluvíš???´´nechápala máma,tak sem jí poslala,ať se podívá z okna.Nakonec odešla z mýho pokoje s tím,že sem nemožná a že mít mě za dceru je jako trest... Do toho divadla sem nakonec šla,ale 20 minut po začátku představení sem dostala strašnou chuť na cigáro,tak sem si prostě zapálila...Ze sálu mě vyvedli a učitelka mě dotáhla rovnou před školní komisy.Sice sem tam za poslední měsíc byla asi už po třetí,ale měla sem divnej pocit,že dneska to nedopadne tak jako vždycky...A měla sem pravdu.Rodiče tak trochu neunesli podmínečný vyloučení,ale já si z toho nic nedělala.Tak sem na to kašlala že z podmínečnýho vyloučení se stal vyhazov a to tak že hned.
,,Je ti 14 panebože...Jak si někdo může takhle podělat život??´´řvala na mě máma a já se tvářila lhostejně.Mě to bylo jedno,prostě si budu dělat co chci a hotovo.,,Ale pochop že já nechci bejt jako všichni ostatní...Ten odnaproti...´´,,Dost...Nikdy,nikdy už o něm nechci slyšet.Copak ses zbláznila??Copak nevidíš co se z tebe stává??Je ti 14...Máš všechno před sebou...A ty to chceš zahodit?´´tyhle rady na duši...Proč to musim poslouchat,dyť je to pořád dokola...nechte mě všichni na pokoji.
Máma mě nutila najít si novou školu,ale kde??Já ani žádnou nechci...Proč mě nenechaj,abych byla jako on?
Přece tolik nechci...Jenom svobodu...