Je tu pátek a tak i další díl překladu.

Tenhle týden jsem nestihla dopsat Druhou šanci, takže jsem přeložila delší část, než normálně, abych se necítila provinile :D

Nějak si tuhle povídku spojuji i s filmem a neuvědomuji si, že se to v něj takhle nestalo :D

Snad se vám to bude líbit :)

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Jakmile už nebyly Odinovy kroky na doslech, uslyšel Thor ťukání na stěnu.

"Musíš být vždycky tak přehnaně zdvořilý?" řekl a zašklebil se na Lokiho, který se objevil jen tak odnikud. Vždycky klepal, předtím, než použil magii.

"A ty musíš být tak nezdvořilý?"  Vždycky ho obtěžuje, když si do jeho pokoje Thor vtrhne jen tak bez klepání. 

Princ se jen usmál a rozcuchal mladšímu bratrovi  vlasy. "Takže... jaký byl ten plán?" zeptal se.

Lokiho oči zářili zlomyslností. "Plánem bylo," odmlčel se pro dramatický efekt, "Plánem bylo uklidit tvůj pokoj."

"Cože?!"

"Uklidíme tvůj pokoj," zanotoval mladý  princ znovu. "Je tady naprostý nepořádek!" obhajoval svůj záměr a ukazoval přitom na oblečení, které pokrývalo podlahu a na postel se zmačkaným povlečením a zbraněmi, povalujícími se všude okolo.

"Není tu nepořádek," odporoval Thor.

Loki pozvedl obočí.

"Moje komnaty nepotřebují uklidit," zavrčel.

"Ale no tak... já ti pomůžu."

Thor chtěl něco namítnout, ale přestal protestovat a zazubil se na mladšího brášku. "Tak jdeme na to?"

Loki si prohlédl pokoj... byl s výsledkem nadmíru spokojený. Komnaty byly krásně čisté a ještě ke všemu se u toho i pobavil. 

Stále před sebou viděl Thorův výraz, když zrovna ustlal postel, otočil se a uviděl svojí tuniku, jak se snaží bojovat s dřevěnými meči. Zakřičel, vzal si zbraň a zapojil se do bitvy a rychle tuniku srazil na zem. Spokojeně se od ni odvrátil, když v tom ho jeden z dřevěným mečů uhodil do hlavy.

Když se Loki konečně přestal svému povedenému vtipu smát, pomohl bratrovi urovnat zbylé oblečení do skříně. Thor bedlivě střežil meče, kdyby na něj náhodou chtěli znovu zaútočit.

"Nebylo to tak špatné, že?" zeptal se mladý princ, když oba usedali unaveni na židle.

"Nechal jsi moje vlastní věci, aby na mě útočili," odvětil uraženě.

"Ale to bylo ze všeho nejlepší," uchechtl se Loki.

Thor se snažil tvářit  naštvaně, ale nakonec se usmál. "Akorát je zvláštní, že se to oblečení dalo porazit tak snadno."

"Ha, bylo by potřeba mnohem více tunik, k poražení mého velkého bratra," zubil se malý princ.

"Ví otec, jak moc jsi v magii dobrý?"

"Ne"

"Měl by jsi mu to ukázat!"

"A když to udělám, tak co?" konstatoval Loki. "Vždyť ho znáš. Vytvořil by kouzlo, abych se s pomocí magie nedostal z pokoje a co pak? Oba bychom se akorát nudili a kdo by ti pak pomáhal uklízet pokoj?"

"Máš pravdu...bez tebe bych se unudil k smrti."

Loki se usmál "Nápodobně"

Thor sledoval bratrův výraz, pod kterým se očividně skrývalo něco víc, než jen úsměv. Bylo ale moc komplikované z něj něco vyvodit.

"Možná by bylo zajímavé, zkusit si to kouzlo zrušit, když by mě v mém pokoji zamkl, ale určitě by to bylo hodně těžké. Ve skutečnosti by nebylo špatné, to zkusit. Počkej, hned budu zpět." V tu chvíli zmizel.

Thor si zatím lehl na postel... kdo ví, jak dlouho bude Loki pryč. Nechal se rozptýlit velmi snadno.

Ležel na posteli ještě pár minut, pak se zvedl, vzal si jeden z mnoha svých mečů a začal  s ním máchat kolem sebe. Byl v boji stejně tak dobrý, jako jeho bratr v magii. Dokázal porazit i spoustu starších žáků.

Začal trénovat šerm a usmívat se nad údery do imaginárních nepřátel. Soustředil se tak moc, že ani nevnímal hluk, který vycházel z Lokiho pokoje. Vyrušila ho až silná rána a zvuk rozbíjejícího se skla. "Loki?" zavolal, přešel ke zdi a zaťukal na ni.

Ozvala se ještě silnější rána, kterou doprovázel vyděšený křik.

"Loki!" zakřičel a bušil do zdi. "Co se děje? Bratře!  ... Loki, odpověz!"

V tom zeď explodovala.