K tomuto dílu si můžete pustit hudbu pro lepší atmosféru. Já osobně Vám doporučuji tuto píseň -www.youtube.com/watch

! Upozornění: tento díl obsahuje vulgarismy !

9. díl Věci nabírají úplně jiný směr

Dnes jsem se probudila s úsměvem na tváři. Otočila jsem se na bok a objala polštář při vzpomínce na včerejší večer. Nějakou dobu jsem takhle ležela, srdce mi bušilo radostí a já si říkala, že dnešní dobrou náladu mi prostě nic nemůže zkazit. Spustila jsem nohy z postele a pořádně se protáhnula. Posbírala si věci, které byli ještě pořád poházené po pokoji a vydala se do koupelny.

V koupelně jsem si nechala pomalu napouštět vanu plnou pěny a postavila se před zrcadlo. Chvilku jsem se na sebe dívala a pak se sama na sebe spokojeně usmála. Dnešní ráno sem se prostě cítila skvěle. Vyčistila jsem si zuby a pak si vlezla do vany. Pořádně jsem se umyla, vylezla a oblékla se. Učesala jsem si vlasy a namalovala se. Trochu jsem si ve vaně namočila vlasy a tak jsem ještě rychle zapnula fén. Vyšla jsem z koupelny a zjistila, že v domě je pořád ticho. Došlo mi, že Peter asi ještě spí. Hned se mi vybavilo, jak po večerech mizí a řekla si, že dneska u snídaně si už na něj došlápnu.

Udělala jsem nám snídani a posadila se ke stolu. Za chvilku se přiřítil ještě pořád dost ospalý Peter. Naštvaně jsem si ho změřila a zkřížila ruce.
Becky: tak se posaď, musíme si vážně promluvit.
Peter nechápavě zvednul obočí a posadil se.
Becky: mamka odjela zase na služební cestu a to znamená, že tě teď já budu mít na starost.
Peter: takže to znamená, že mi budeš vařit a prát oblečení?
Pronesl a zasmál se, ale smích ho přešel, když uviděl, že já mám naprosto vážný pohled.
Becky: ne, pokud jsi dost "velkej" na flákání se po večerech bez jediného slova, pak se o sebe asi dokážeš postarat sám.
Peter: proto se tváříš jako, když sem někoho zavraždil?
Snažil se pořád nadlehčovat situaci.
Becky: Petere! Tohle už není legrace, copak nechápeš, že mám o tebe třeba starost?!
Vykřikla jsem na něj.
Peter: Nekřič na mě hned, můžeme spolu přece mluvit v klidu...
Becky: dobře, tak já čekám na vysvětlení, kde se po nocích couráš.
Řekla jsem a začala klepat nohou o zem.
Peter: taky potřebuju nějaký vzrušení, tak prostě chodim ven s partou kámošů a tak.
Becky: a proč nechodíš přes den jako každém jinej?
Peter: protože večer je větší legrace.
Becky: lžeš...
Peter: nelžu!
Vykřikl a sklopil hlavu.
Becky: jak chceš, tahej mě na nos...když ti nestojim ani za pravdu.
Peter: né Becky, jenom sem si potřeboval něco zjistit a šlo to jenom večer.
Becky: zjistit? Co si zjišťoval?
Ptala jsem se a napjatě ho sledovala.
Peter: všechno ti to řeknu, ale až večer po tom večírku.
Becky: proč až večer?
Peter: protože je dost možný, že potom ti už ani nic říkat nebudu muset.
Becky: cože? Tak tohle fakt nechápu...
Kroutila jsem hlavou a čekala co řekne dál.
Peter: pochopíš...
Řekl tajemně a pustil se do snídaně.

Dost zmateně jsem dojedla snídani a vydala se do školy. Ve třídě nebylo moc lidí, jenom Paige, Lucy a Jeremy. Lucy vypadala jako když se už teď chystá na večírek, protože se promenádovala v šílených lesklých kalhotách a botách na podpatku o 20cm. A vypadalo to, že s vážným tónem mluví pořád o dnešním večírku. Pozdravila jsem Paige a sednula si do svojí lavice úplně vzadu třídy.

Za chvilku zazvonilo a do třídy přišla učitelka. Ta nám oznámila, že máme hodinu volna, protože ona musí něco naléhavě řešit po telefonu a následně opustila třídu. Podívala jsem se na Paige která už si vytáhnula sešit na další hodinu a začala si v něm listovat. Povzdychla jsem si a vytáhnula svůj blok do kterého jsem si občas z nudy kreslila. Vzala jsem do ruky tužku a začala prostě jen tak čmárat nějaké čáry. Po chvilce jsem se zadívala z okna a vzpomněla si na dnešní podivný rozhovor s Peterem. Vážně mě zmátlo všechno co mi řekl a docela jsem se bála co po těch večerech zjišťoval. Celou hodinu jsem si čmárala a dívala se z okna.

Zazvonilo na konec hodiny a já se podívala do svého bloku. V tu chvilku jsem totálně ztuhnula. Nechápala jsem, jak je možné, že jsem nakreslila Petera?! Chvilku jsem se nechápavě dívala na můj "výtvor". Už začínám magořit. Pomyslela jsem si a zaklapla blok. Zvednula se od stolu a šla si povídat s Paige. Školní den se sice docela loudal ale nebyl nijak náročný, takže se zdálo, že škola skončila i celkem brzo.

Přišel večer a s ním příprava na večírek. Obléknula jsem si své nové šaty, obula si nové boty, vzala si doplňky, učesala si vlasy a upravila líčení. Všechno tohle mi zabralo něco přes hodinu času. Za chvilku mě měl vyzvednout Sam a společně jsme měli jít na ten večírek. Ještě jsem se rychle postavila před zrcadlo a upravovala poslední detaily. Potom jsem spokojeně vydechla a vydala se ven.

Sam mě přivítal s úsměvem a já mu ho trochu rozpačitě vrátila.
Sam: jsi nádherná, hotová princezna!
Vzal mě za ruku a políbil jí jako ve starých filmech.
Becky: děkuji za kompliment, můj princi.
Odpověděla jsem se smíchem. Sam se na mě znovu usmál a společně jsme se vydali přes park na školní večírek. Byla jsem po pravdě šíleně nervózní a pořád mi vrtalo hlavou to, co mi řekl ráno Peter. Pak jsem si ale řekla, že si prostě užiji večírek a vypustím to z hlavy.

Když jsme se Samem dorazili, večírek už byl v plném proudu. Tancovalo se, pilo a vypadalo to opravdu živě. Rychle jsem se rozhlédla a můj pohled se zastavil na Lucy, která byla narvaná v mini šatech s obrovským výstřihem. Věděla jsem, že mě chce schválně provokovat a dosáhnout pozornosti Petera. Toho jsem spatřila kousek od ní, povídal si s jednou z mojich spolužaček, teda spíš ona povídala něco jemu a on jí asi vůbec nevnímal, protože pořád sledoval Lucy.

Naštvaně jsem se zamračila a vydala se směrem k Paige, která už na mě nervózně čekala. Sam si mezi tím odešel pro něco k pití.
Paige: teda Becky, sluší ti to snad víc než předtím, když sis ty šaty zkoušela.
Pronesla na mou adresu s úsměvem.
Becky: děkuju, tobě to taky moc sluší.
Vrátila jsem jí kompliment.
Paige: nezatancujeme si?
Becky: určitě.
Začaly jsme tancovat a po chvilce se k nám připojil i Samuel. Nenápadně jsem celou dobu sledovala Petera, který si pořádně užíval tancování a vypadalo to, že už si Lucy přestal všímat. Dost se mi ulevilo, protože bych asi vážně nepřekousla, kdyby ho měla dostat tahle blonďatá děvka.

Ale moje úleva netrvala dlouho, protože začala hrát pomalá písnička a najednou byla Lucy v objetí Petera a tancovali spolu. Snažila jsem se nedát na sobě dát vztek a musela se hodně nutit abych mezi ně nevletěla. Chvilku jsem stála jako opařená a sledovala je. Já tě ale varovala Petere, pomyslela jsem si a rozhlédla se po Samuelovi. Ten se najednou objevil vedle mě a s úsměvem mě vyzval k tanci. Úsměv jsem mu oplatila a nechala se unášet hudbou.

Když jsem dotancovala se Samem, tak jsem chytnula Paige a doslova jí dotáhnula pro nějaké pití. Potřebovala jsem se trochu uvolnit.
Paige: co je s tebou? Celý večer jsi nějaká napjatá.
Becky: kromě toho, že se Lucy sápá po mém "skoro bratrovi"... nic.
Paige: aha, tak to nech plavat, stejně Lucy nic nezastaví.
Becky: tobě se to řekne. Já jenom nechci aby mu ublížila, protože ona mu ublíží.
Paige: ale on si do toho očividně nenechá mluvit, tak ho nech.
Becky: máš pravdu...
Prohodila jsem lhostejně a pořádně se napila.

Měla jsem v sobě už pár skleniček a začínala být trochu opilá. Byla jsem za to i ráda, protože jsem se mohla konečně začít pořádně bavit. Tancovala jsem celou dobu s Paige a úplně zapomněla na Sama.
Becky: neviděla jsi Sama?
Zeptala jsem se Paige a rozhlížela se kolem sebe.
Paige: ne...neviděla...hele není tu nějak prázdno?
Pronesla opile a rozhlédla se také. Udiveně jsem se dívala kolem a uvědomila si, že je ve třídě vážně nějak prázdno.
Becky: hele, počkej tady. Já se půjdu podívat kam zmizel Sam.
Řekla jsem jí a trochu nejistě klopýtla ze třídy. Ocitla jsem se na chodbě, která ale byla také prázdná. Podívala do své ruky na skleničku s pitím. Dopila jsem zbytek a položila ji na skříňku. Najednou jsem zaslechla nějaký rámus. Otočila jsem se a zjistila, že to vychází z pánských záchodů.

Chvilku jsem váhala, ale pak jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. V tu chvilku jsem si přála abych tohle nikdy v životě neudělala. Na pánských záchodech jsem spatřila Sama který očividně zvracel cosi zeleného. Kousek od něj seděla Lucy a nechápavě se dívala kolem sebe. A v rohu místnosti seděl opřený Jeremy, který byl očividně úplně mimo. A potom jsem na zemi spatřila injekční stříkačku a spoustu prázdných ampulí.

Stála jsem tam jako opařená, oči jsem měla zalité slzami a zděšeně jsem tohle celé sledovala. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Sam mi přece říkal, že nic nebere a já na něm ani nic nepoznala. A Jeremy s Lucy v tom jedou taky?! Sam zvednul hlavu a já v jeho obličeji spatřila zděšení.
Samuel: Bec...já...
Nevěřícně jsem kroutila hlavou a tisknula se ke stěně. Myslela jsem, že omdlím. Hlava se mi točila a srdce mě bolelo, jako by mi ho někdo rval z těla. Sam se ke mně vydal nejistým krokem, zatímco Lucy se začala šíleně smát. Splašeně jsem rozrazila dveře a opustila pánské záchody hrůzy...

Pokračování příště!

Tak co? Jak se Vám líbí komix?