Byla tu znova. Stejné město, stejné místo. Jenže. Už je to víc než rok, a tak je vlastně všechno jiné. Ty její posuny a přesuny. Místo rozcuchanejch vlasů a roztrhanejch hadrů, byla načesaná, natupírovaná, vyfoukaná, zmalovaná do temna a oblečená do úzka. Sebejistá ve své nejistotě. Křehkost pod svůdnou drsností. Nezměnila se. Jen udělala další krok. Dal se očekávat. Není z těch co dokážou stát na místě. Stálá ve své nestálosti. S touhou poznat vše, co jí život nabízí. Nevyhledává to. Nežene se za tím. Jen bere to co dostává.