2.den po rozchodu  (Míša,Filip)

Filip

Míša:  Mě už bolí nohy, já už nikam nechci, nedáme si přestávku????

Filip: To je furt dokola, ne. Oni taky určitě nezastavují, jdou dál bez přestávky a nestěžují si. Počkej si až se setmí, to si uděláme ohýnek a odpočineme si.  Nemáme skoro už žádnou vodu a jídlo už vůbec ne. Takže jdeme něco ulovit do moře.

Míša:  Tak běž něco ulovit, já zatím udělám oheň.

Filip: líná lemro!  (brumlá)

Míša: Já to slyšela.

Filip: Proto to taky říkám.

Míša: BĚŽ UŽ DO PR*ELE, NĚCO ULOVIT !!!!!!   NEBO TU ZHEBNEM HLADY!!

Filip: No jo, už jdu.

Po půl hodině:

Filip:  Twl Michalo, ty si tady válíš šunky, zatím co já dřu jako vůl v moři. Chytil jsem 3 středně velké ryby  narozdíl od tebe a ty ani nemáš připravené dřevo!!!!! (nasraný jak něco)

Míša: Tak hele ty impotentní parchante. Já na tebe seru, tobě se pořád něco nelíbí. Já jsem holka, mám být v kuchyni a ty máš zařizovat to ostatní .

Filip: Víš ty co? Zařizuj si všechno sama, když jsi tak chytrá.  Já jdu najít Nikču a řeknu jí jaká jsi líná lemra . (otáčí se a odchází. Směr hledat Nikču s Radkem)

Takhle šel asi 3 hodiny. Obešel pár skal. Po chvilce blouděním pralesem na ně narazil pod stromem, jak se muckají .  Jen co je uvidí, dostane šílený výtlem . Směje se tak nahlas, že si ho všimnou oba dva a jsou velmi nasraní. A křičí na něho: CO TADY DĚLÁŠ!!!

Nikča : Jak to, že nejsi  s Míšou?????

Filip:  Já s tou línou lemrou nepůjdu !!!

Nikča: Co jsem ti říkala o tom nadávání?!

Filip: Já vím, ale ona nic nedělá a furt si stěžuje .

Radek:  Ježiš , jsi snad chlap, musíš něco vydržet. Se podívej na mě.

Filip: No právě. Co jste to tady vlastně dělali?

Radek: Do toho ti nic není!!

Filip: Vy to spolu táhnete?!

Radek: Neser, netáhneme. A i kdyby, tak se do toho neser.

Nikča:  A kde jsi nechal Míšu??

Filip: Nevím, nezajímá mě to a zajímat nebude.

NIKČA DALA FILIPOVI PĚSTÍ DO KSICHTU.

Filip: AAAAAAAAUUUUUUUU, to byl můj nos. Co děláš????

Nikča: Snažím se v tobě objevit  nějakou chytrost a soucit, ty pako.

Radek: Přestaňte se hádat a pojďme.  Musíme se smířit s tím, že ji už nikdy neuvidíme.

NIKČA SE HISTERICKY ROZPLÁČE a Radek ji tam začne utěšovat.

Filip: Nebul ,vždyť jí škoda  nebude.

Nikča: jak to můžeš říct?

Radek: Drž hubu Filipe!

Všichni se uklidní a pokračují v cestě.