"Ahoj kočko! Kde pak máš Jacka?!"

Málem jí upadla sklenička z ruky, když se na ní Becky zezadu vrhla a bez okolků jí políbila na

rty. Všimla si, jak Luke zalapal po dechu.

Claire se od ní se smíchem trochu odtáhla a pocuchala ji v krátkých černých vlasech

"Vypadáš jako kluk. Kde ses tak dlouho courala? Už je to půl roku, co jsem ti posílala dopis."

"Práce, pařby. Nebyl čas. Ale nějak se mi zastesklo..."

"Nebo ti spíš chladne postel, co?"

"No, já vás raději nechám probírat holčičí věci. Budu vedle, kdyby něco." Luke se rychle

vzdálil a hlasitě za sebou zabouchl dveře. Claire se rozesmála, sedla si na židli a natáhla nohy

na stůl.

"Jestli chceš kafe, tak je tamhle ve skříňce. A chci slyšet novinky."

Becky nabídku kávy ignorovala a sedla si naproti ní.

"Tvůj snoubenec nás tu nepřekvapí?"

"Nemá tě rád, viď? Ale neboj. Je někde v Evropě."

"Nemá. Myslí si, že můžu za všechno špatný, co se ti přihodilo."

"Becky, tohle vůbec neřeš. Michael je úžasný, ale na některé věci má až neuvěřitelně dětský

pohled. Jako kdyby nebyl každý za svoje činy zodpovědný sám. Zajdeme někam na

skleničku?"

Hudba jí duněla snad i v konečcích prstů na nohou.

Všude blikala zářivá červená světla. Claire seděla na baru a nevšímala si

okolních mužů, hodnotící její odhalené nohy v krátké sukýnce. Becky se k ní

naklonila z vedlejší židle.

"Chybělas mi, kočko."

Potáhla z ubaleného jointa a vyfoukla jí kouř přímo do tváře. Blaženě přivřela oči a zhluboka

se nadechla. Točila se jí hlava a cítila naprostou otupělost. Bylo to příjemné. Naposledy

se opila v divočině a to bylo před více než rokem. Mohla zapomenout na všechno. Na to,

že se stále ještě nebyla vdaná, na to, že to nevypadalo, že by se jí hned tak znovu podařilo

otěhotnět, na to, jak Michael vždycky podezíravě zvednul obočí, když mluvila o Lukovi. Měla

na všechno a na všechny vztek a teď ho mohla opít, zmuchlat do kuličky a hodit do rohu.

Ucítila na svých rtech Beckyniny vlahé rty. Pokusila se trochu odtáhnout.

"Hele, Beck, já myslím, že tohle by se Michaelovi zrovna nelíbilo."

"Jenže on tady není, ne?" vzala ji za ruku a stáhla z židle.

Přitiskla se na ní.

"Jestlipak ti to udělá tak dobře jako já?" šeptala jí do ucha, zatímco jí vsunula ruku do vlasů.

Možná se jí opravdu chtěla bránit. Ale její hlava se tak moc točila a Michaelova tvář odplula

někam do pozadí.

Rozesmáté vyšly na ulici, zavěšeny do sebe. Claire přitiskla přítelkyni na zeď a políbila

ji. Přišlo jí, jakoby se vrátila do starých časů nekonečných mejdanů. Becky jí

vsunula ruku pod tričko a pohladila po zádech...

Tmavou noc prozářily blesky fotoaparátů. Najednou byli všude. Netušila, jestli jim dal

někdo typ nebo jestli je jeden z nich zahlédl. Každopádně si byla jistá,

že tohle si nenechal žádný z nich ujít. Opilost byla pryč. Rychle se mezi

nimi prodrala nevšímajíc si, komu z nich šlápne na nohu. Mávla na

projíždějícího taxíka, a když zastavil, ulehčeně padla na zadní sedačku. Chvíli

za ní někteří běželi, ale nakonec to vzdali. Snad jí žádný nesledoval. Pak si

uvědomila, že tam nechala Becky stát, ale doufala, že ona jim odolá. A i kdyby

ne... Nemohla říct víc, než bylo řečeno. Když šla k bráně Neverlandu, svíral

jí hrdlo strach. Michael byl daleko, ale divila by se, kdyby o tomhle už nevěděl.

Tentokrát to asi nebude jeden z příjemnějších telefonátů. Ale Michaelova

manažera opravdu jídelně nečekala. Opíral se o stůl a jeho tvář neprozrazovala

nic dobrého. Když k němu přišla, bez okolků ji uhodil do tváře, až upadla

na zem. V šoku si držela ruku přes tvář a neubránila se několika slzám.

"Ty děvko! Snažil jsme se tě Michaelovi rozmluvit, ale nedal

si říct. A teď si mu všechno to, co pro tebe udělal oplatila, co? Je ti jasný,

že si ho dostala do neskutečnejch problémů?"

"Michael to pochopí. Nakonec. Bude se chvilku zlobit, bude

ho to mrzet, ale nakonec mi odpustí."

"On ti to určitě rád řekne sám."

Vzal telefon, vytočil číslo a zapl hlasitý odposlech. Po

jednom zazvonění to osoba na druhém konci zvedla, ale stále bylo ticho.

"Miku?" pípla Claire nejistě.

"Claire..." tak odměřený a ledový tón v jeho hlase ještě nikdy neslyšela.

"Já..."

"Nemá cenu mi cokoliv vysvětlovat. Já jsem ti věřil.

Neustále jsem ti dával další a další šanci. Ale teď už si nejsem jistý ničím. Lukasem v tvé

kanceláři. Tím, co tam ve skutečnosti děláš, když nejsem doma."

"Ale tak to přece není. Byla jsem jen opilá a jen jsem přestřelila."

"Přestřelila před zraky snad všech novinářů bulvárních tisků země. Budu rád, když mne to

nezruinuje."

"Jde ti jen o kariéru?"

"Ne. Ne a ty to moc dobře víš. Vždycky jsem tebe stavěl před svou kariéru, ale tobě je to

všechno jedno. Promiň Claire, ale nejde to."

Chtěla ještě něco říct, ale Michael položil sluchátko. Vyjeveně koukala na ohluchlý telefon a

na Franka.

"Tak – sbal si věci, princezno. Myslím, že tohle byl jasný

rozchod. Za hodinu přijdu a když nevypadneš, zavolám na tebe ochranku."

Sklopila hlavu a vyšla nahoru do patra. Nedokázala plakat, nedokázala řvát, nedokázala nic.

Pocit otupělé bolesti ji celou naprosto ochromil. Nedovedla říct, co bylo horší. Jestli samotný

rozchod nebo to, že se s ní rozešel po telefonu v přítomnosti jejího manažera. Apaticky

naházela několik věcí do velkého batohu a vyšla do noci ven. Nepřekvapilo ji, když před

Neverlandem našla čekající Becky.

"Vymňoukly jsme to, co?"

"Myslím..." polkla "myslím, že nakonec by to stejně přišlo. Asi nejsem na takový vztah

stavěná."

Posadily se do čekajícího taxíku, kde se Claire zhroutila Becky do náruče a konečně se

rozplakala.

"Já vůbec nevím, co budu bez něj dělat," vzlykala "Bože, už teď mi chybí."

Becky ji jemně houpala. "Nebudu ti tvrdit, že to přebolí. Ale časem se ta bolest zmírní.

Uvidíš."

V hotelovém pokoji v Moskvě Michael vykoukl na šedivou ulici. Po tvářích mu tekly

slzy. Nakonec se otočil ke stolu, vzal tužku. Musí dělat to, pro co se narodil.