Probudila se s úlekem. Zdál se jí sen, kde sama sebe zabila, ale nějak se to nepodařilo. Ten pocit, kdy už byla smířená s tím, že to udělala, ale nakonec přežila se jí nelíbil. Ale teď, když se vzbudila si uvědomila, že tenhle pocit už jednou zažila. Michael seděl vedle ní a četl si nějakou tlustou knihu. Pramínky vlasů, které se mu uvolnily z copu mu nezbedně padaly do obličeje a on si za ně nepřítomně popotahoval. Cítila se mnohem lépe, než předešlou noc. Všiml si, že ho pozoruje a úsměvem zaklapl knihu.

"Vypadáš lépe."

"Taky se lépe cítím."

"Přinesu snídani."

"Nechceš mi tvrdit, že mi ty budeš nosit snídani? To už zní absurdně i mně."

Lehce ji políbil na pokrčený nos.

"Nic jiného mi nezbývá, dal jsem veškerému personálu volno, aby se nic nemohlo vynést ven. Ne, že bych jim nevěřil, ale... Peníze jsou mocné kouzlo. A hodně lidí se rádo nechá okouzlit."

Otočila se k němu zády: "Dej mi vědět, až budeš luxovat, přijdu se podívat."

            Nakonec jí opravdu snídani přinesl – míchaná vajíčka a chleba, údajně všechno vlastní výroby. No, minimálně ty vajíčka mu věřila, protože mělo na vajíčka zvláštní barvu. Byla by přísahala, že v nich zahlédla náznak růžové, ale když viděla, jak se na ni Mike vyčkávavě dívá, raději svoje sousta zkoumat přestala a opatrně vložila sousto do úst. Bylo to poživatelné a dokonce dobré. I když se stažený žaludek bránil, statečně spolykala polovinu porce.

            Becky vtrhala do ložnice jak velká voda, ignorujíc Michaela, který jí zdvořile podržel dveře a bez okolků políbila Claire na ústa. A o nevinný přátelský polibek se nejednalo.

"Mám studenou postel, kotě." Zavrněla na ni. "Za to ty asi ne."

"Má postel sama pro sebe. Spím na zemi."

Claire překvapeně zamrkala. Nenapadlo ji, že by Michael zvládl tak pohotově a rychle lhát.

Becky pokrčila rameny. Zjevně jí tohle vysvětlení stačilo.

"Dostaneš infuzi, zlato, a než vykape, počkám tu s tebou. Mistr si klidně může jít po svejch."

Mike se nadechl, aby jí rozzlobeně něco odsekl, ale Claiřinino zavrtění hlavou ho zastavilo. Raději za sebou zavřel dveře.

Lhostejně pozorovala, jak jí stříbrná jehla hladce vjela do žíly na hřbetu ruky a začala z ní po kapkách odkapávat krev. Becky zručně jehlu vytáhla a na kanylu, která v žíle zůstala rychle našroubovala tenkou hadičku.

"Podle mne je to blbost." Poznamenala jízlivě Claire, když jí zavěšovala nad hlavu pytlík s infuzí. "Nic takovýho nepotřebuju."

Becky se ušklíbla, vytáhla z kapsy krabičku cigaret.

"Vsadím se, že ti Jacko neposkytne ani jednoho práska."

"Nemůžem tady kouřit, přerazil by mne."

Zvedla oči v sloup, otevřela doširoka okno a sedla si na parapet.

"Vezmi si dobrůtku a pojď ke mně."

Claire spustila nohy na zem, počkala, až se jí přestane točit hlava a bosa, v pyžamu ťapala poslušně k oknu, stojan s infúzí táhnoucí za sebou. Beck jí podala zapálenou cigaretu a ona blaženě potáhla.

"Kruci, tohle jsem zatraceně potřebovala."

"No a teď povídej. Už si mu dala? Zase spolu? Hrdličky?"

"Tak to není"

"A jak to je? On opravdu spí na zemi?"

"Krucinál, nejsi moje matka, Beck! Nespíme spolu, nejsme spolu a to ti musí stačit. Hned jak se ke mně přestanete chovat jak k malému děcku, vrátím se zpátky domů. Bez Michaela."

Slyšela se, jak ječí, jak jí přitom hučí v hlavě, ale nedokázala se ovládat.

"Nejsem tvůj majetek. Ani tvůj, ani Luka, ani Michaela. Zacházíte se mnou jako s kusem hadru. Ona půjde tam, pak půjde tamhle. Teď si s ní budu hrát já, pak zase ty. Předevčírem jí budu strkat jazyk do pusy, pak já a mezitím jí půjčíme Wackovi Jackovi na hraní."

Becky na ni zírala s vykulenýma očima.

"To bylo působivé. Ale přeháníš. Sama by ses zničila a z toho, že na tobě pár lidem záleží, děláš drama, jak jsou na tebe všichni oškliví. Kde bys bez přátel byla? Někde na ulici, špinavá, zdrogovaná. Ubožačka. Stejně jako tvoje slavná rodina. Chceš šlapat chodník jako tvoje máti? A nebo s jehlama v žilách jako bráška? Jestlipak už je mrtvej, hm? Nebo se dívat jak tvůj fotr vyrábí další sestřičky, který, hned jak začnou být trochu k světu ojede bratranec? Chtěla si odtamtud vypadnout, tak se čiň. Ale nedělej ze sebe větší chudinku, než si."

Teď bylo na Claire, aby zůstala zírat.

"Omlouvám se." Sklopila oči.

"To nic, malá. Každý má občas právo na trochu té sobeckosti..."

Dokouřily v tichosti.

"Pro dnešek hotovo, zlatí. Pozítří přijdu zase. Hodně spi. Nenech se nikým vytočit."

Políbila ji "Miluju tě, pamatuj si to, než zase něco plácneš."

Ulehčeně se zavrtala do peřin a zavřela oči. Cítila se vyčerpaně.

            "Lásko, vstávej."

Přemýšlela, jestli by mu neprospělo, kdyby ho něčím praštila. Proč ji neustále budí? Proč ji jednoduše nenechá spát?

"Vím, že nespíš. Oběd."

"Nemám hlad." Zamumlala a otočila se na druhý bok.

Jenže Michael z ní nesmlouvavě stáhl peřinu, vytáhl ji do sedu a na kolena jí položil tác s jídlem. Zírala. Kde se to v něm bere?

"Neříkej, že sis zavolal donáškovou službu?" zírala na pizzu před sebou a nějak si nedokázala představit Michaela, který točí těstem nad hlavou a vyrábí pizzu. O to víc absurdnější byla představa, jak dává poslíčkovi pět dolarů a bere si od něj krabice s pizzou.

"Ne, poslal jsem tam Wayna. Tak se přestaň už tak hloupě vyptávat a jez."

"A co budeš jíst ty?"

"Už jsem měl."

"To ti tak budu věřit. Půlka je tvoje. A nechci slyšet žádné protesty."

A tak se posadil vedle ní a jedli spolu. Mlčeli. Užívali si svojí vlastní tiché přítomnosti a občas se na sebe usmáli.

Když Michael odnesl talíř, vylezla z postele, vzala si polštář i deku a odstěhovala se s tím do obývacího pokoje na gauč před televizi.

"Už se nudíš?" smál se.

"Tebe by bavilo, kdyby si musel celý den koukat do stropu? Třeba chytnu nějaký tvůj videoklip."

"Raději ne, ještě by tě to mohlo rozrušit."

"Moc si fandíš."

Přes její hlasité protesty se vsoukal k ní pod peřinu a přitiskl ji k sobě.

"Stále nemůžu uvěřit, že ses mi vrátila."

Políbil ji. Nenechala se dvakrát pobízet a polibek opětovala s hladovou naléhavostí. Michaelova ruka pohladila oblou křivku ňader. Přitiskla se k němu ještě víc. Ruka jí zajela pod Michaelovi pod kalhoty. Silou vůle se přinutil vzít jí ruku a trochu ji usměrnit. Claire nespokojeně zamručela. Raději ji znovu políbil.

"Nepřežil bych, kdyby se ti znovu zastavilo srdce."

"Ale mně už nic není."

"Buď, prosím, alespoň jednou v životě rozumná, lásko."

Povzdechla si, ale opřela se o něj a zadívala se na obrazovku. Zrovna dávali nějakou kreslenou pohádku. Michael ji pevněji přitáhl k sobě a pak svou pozornost zaměřil na obrazovku. Smál se. Claire zavřela oči a snažila se vnímat jen zvuk jeho smíchu. Nakonec usnula...